Moralles: Ta křivka nemůže jít dolů, protože nevyjadřuje zhoršení výstupu difrakcí (kde vyšší clonění = vyšší difrakce), ale popisuje situaci, kdy máme jeden objektiv zacloněný na konkrétní hodnotu (f/4) a pod tím objektivem měníme APS-C senzory za vyšší a vyšší rozlišení. Kde se křivka úplně narovná si netroufám odhadnout; ono to v praxi zase bude záviset i na dalších jevech. Teoreticky se nenarovná nikdy a stále se bude blížit k určité hodnotě, které dosáhne v nekonečnu. Difrakční disk je kolečko, takže se zvyšujícím se rozlišením bude možné přesněji určit hranice toho kolečka a tím zase dosáhnout o něco přesnějšího výstupu, ale to už jsou rozdíly i teoreticky tak titěrné, že jejich praktický vliv bude nulový.
//edit: Ne, ten člověk mluví o rozlišení skla, ale neřeší tu podstatnou difrakci. 4-násobné rozlišení je úplný nesmysl, zajímalo by mě, odkud by se měly brát ty detaily, když už by difrakční disk překrýval >9 pixelů
jan555: Spíš předpokládám, že oproti těm starším tělům Canon dnes lépe zvládá vzájemně provázat charakter low-pass filtru s činností procesoru (s rekonstrukcí dat z bayerova filtru), což je jeden z důvodů, proč se 7D ještě relativně drží. Ale nic to nemění na závažnosti tohohle problému, jen se ho povedlo z části posunout a bude ho třeba řešit v budoucnu.
Pokud na 12MP těle mohlo za "neostrost" výstupu ze 3 dílů hůř zvládnuté vyvážení low-pass filtru s procesorem a ze 3 dílů difrakce a nyní to je z 1,5 dílu low-pass filtr + procesor a z 5 dílů difrakce, tak se stejně blížíme konečné, protože prostory pro vylepšování, které by kompenzovaly narůstající vliv difrakce, už téměř nejsou.
Prostě si nedovedu představit, že by Canon jako dosud mohl být schopný vydávat každý rok APS-C tělo s o 20% vyšším rozlišení. Dovedu si představit, že by to mohl zvládnout ještě jednou, ale pak už by s konvenčními metodami ustrnul. Nejefektivnější by asi bylo řešení, které použila Leica...