Canon EOS 60D

[Hanz]

Zákony jistě obejít nelze, nicméně mluvit o "malování DIGICem" je hodně přehnané - dnes je dostupná snad kterákoliv komponenta a technologie lepší než dřív. Pak už je to jen o penězích a o tom, jaký koktejl z toho kdo namíchá, řečeno obecně.

No já bych se tomu "malování DIGICem" tak moc nebránil. Vždyť každý zásah do fotografie po její expozici je výtvarničení. Fotografie přeci je "malování světlem", ale to probíhá pouze v okamžiku epozice. Vše ostatní je malování DIGICem (a podobnými). A pokud už něco potřebuji (chci) upravit (z RAWu), tak sám a v míře, která je vhodná a ne dle naskryptovaných obvyklostí daných výrobcem čipu a jeho SW.

Je potřeba si do té formulky přidat prostý fakt, že menší snímače při stejném úhlu pohledu znamenají úměrně velikosti snímače větší hloubku ostrosti. Tedy pokud začne difrakce negativně ovlivňovat kvalitu o 1 f-stop dřív na systému, který má o ekvivalent 1 f-stopu větší hloubku ostrosti, pak je to pořád prašť jako uhoď. Samozřejmě záleží na konkrétním případě (tělo + objektiv), ale výraznější rozdíly v reálu nevidím (a také jsem neviděl konzumní sestavu, u které by se difrakce začala - viditelně - projevovat až při f/22).

To jistě, ale já jsem se teď držel dané velikosti čipu (který má 60D a všechny crop-enatý čipy), jejichž velikost je stále stejná, jen na té samé ploše vzrůstá počet pixelů. Pokud zamícháš jiné čipy s jinou velikostí a densitou, tak pak se může vliv difrakce posouvat, ale bavíme-li se pořád o APS-C, tak nikoli.

To by byl, ale nikoliv univerzální. Mám vážnou pochybnost, že v dohledné době k nějakému takovému trháku dojde ... Jinak DR je pro fotografii jistě velmi důležitý, na druhou stranu dnes je ve finále tenhle parametr relativně podružný, protože v reálu jsou těla ve stejné kategorii velmi podobná a to i co se týče právě DR. Mně z toho vychází především to, že zajímavé bude až se objeví technologie ke zvyšování DR, která bude funkční, rychlá a blbuvzdorná, ne jako dnešní prosté multi-expozice a dodá potřebný výsledek, jen vytvořený jinou cestou (a to bych čekal docela brzo).

To já mám taky velké pochybnosti a dost mě to štve.
No tak já bych se o podružnosti DR dost přel. Řekl bych, že to je pořád ještě jedna z velkých bolestí digitálního zpracování fotografie. Tady má digitál ještě pořád na kinofilm co dohánět. A co se týká fotografií - tak větší DR by byl podle mě super (čím blíže HDR, ale při jedné expozici, tím lépe). A chlácholit se tím, že jsou na tom všichni stejně je sice hezké, ale nic neřešící.

A pokud se ještě vrátím k procesorům a jejich novým featurám. Procesor má (mimo spousty jiných) jednu zásadní funkci a to odstraňování šumu. S každým novým tělem se výrobce chlubí, jak je ten nový odšumovací algoritmus lepší a výkonnější. Ale řekněme si, co je odšumování? Snaha o rozpoznání co na fotce být má a to nechat a co být nemá a to vyřadit. Bohužel čip nevidí scénu, nevidí fotku a neví, co fotíme a tak postupuje podle naprogramovaných pravidel. Takže vlastně slepě a hloupě upravuje (maluje) fotku. Následek každej zná - ztráta detailů, slití barev atd.... super. Pořád se řeší, jak to jen vylepšít.
A teď položím řečnickou otázku - jakej je nejlepší odšumovací algoritmus (kterej nejméně zmrší fotku?) - no přeci žádnej odšumovací algoritmus (otázkou je, když by šel uplně vypnout, co by lezlo z 18Mpix čipu - to bych fakt vidět nechtěl).
No a tak místo věčného hledání lepšího odšumění - tzn. řešení důsledků, co když by výrobce řešil důvody - tzn. co když by čipy nešuměly (nebo co nejméně). Takže snížit rozlišení, zvětšit světlocitlivé buňky a polovina odšumovacích algoritmů by neměla co dělat a fotky by byly plné barev a detailů.

To je jen takové moje zamyšlení.