Zaprvé - nevím, kde nebo čím je řečeno, že výstupní fotografie musí odpovídat formátu sensoru. Osobně tenhle přístup (nebo fixování se na určitý poměr stran) považuji za primitivní. Pokud někdo fotí z většiny něco, čemu líp vyhovuje konkrétní poměr, jen pak to stojí vůbec za úvahu. Osobně nikoho takového neznám, stejně jako portrétisti vesele fotí 3:2, byť je subj. čtvercovější formát pro portrét obvykle vhodnější. V případě analogu stála podobná věc ještě za diskuzi, dnes je obecně nerelevantní.
Zadruhé - to, co tobě vyznívá hloupě a ten formát, který považuješ za "zprasenější", je v reálu objektivně flexibilnější než ten dle tebe zprasený méně.
Zatřetí - na papír při tisku jsou ořezávačky, ve fotolabu se tiskne na role. Nevím, proč by se měl kdo i kvůli tisku omezovat na nějaký daný formát, pokud samotné fotografii vyhovuje líp atypický.
Jsem si docela jistý, že kdybys utratil peníze za větší formát, začal bys říkat něco úplně jiného. Většině ostatních to může být jedno, osobně fotím v libovolném formátu a v případě potřeby se mu snadno přizpůsobím. Při přechodech mezi 4:3 a 3:2 moc přizpůsobování třeba není, ale pokud by šla řeč o nějakých omezeních, bylo by to přizpůsobování se ze 4:3 na 3:2, nikoliv opačně.
Tak se věci prostě a suše fakticky mají, pokud tomuhle někdo nerozumí, nebo nechce, jeho věc. Stejně jako pokud někdo - ať z reálných či smyšlených - potřeb preferuje formát 4:3 či 3:2, co je komu do toho. Ale za sebe říkám (i přes výše popsané), že formát je to poslední, co mě zajímá.




VIP

Odpověď s citací