Halogenky se ovsem spokojí prímo i se strídavým napetim stejne jako se stejnosmerným, takze tam bývá na zacátku rozvodu taky jenom ten starý dobrý transformátor, byt uz aspon zpravidla ten lepsí s kruhovým jádrem, jenz snad má mít mensí ztráty a rozmery (zacly se pokud vím rozsirovat koncem 70. let, jejich nevýhoda je komplikovanejsí výroba, coz má ale dnesní prúmysl príslusnými stroji dávno vyresené, nicméne asi prijdou ty klasické hranaté porád jeste o neco levneji). A jelikoz zádná ledka nesvítí prímo na 12 V (od asi 1,5 tak nejvýs do snad 5 V stejnosmerné a zatímco zárovku a zárivku lze vyrobit v podstate na libovolné napetí a polarita nehraje roli, u ledky je to dané jejím fyzikálním principem a rúzní se u rúzných typú jen v pomerne malém rozmezí). Takze z 12 V potrebují vzdycky zdroj a ten múze mít na vstupu tedy klidne i strídavé napetí.
Nízkonapetový rozvod má ovsem jeden nedostatek: Jakmile zacne stoupat výkon (coz se múze týkat hlavne halogenek, popr. kdyby nekdo chtel provozovat PC-cka, jez by na tomhle napetí mela podstatne jednodussí zdroj atd.), Protoze výkon je soucin napetí a proudu (pro ty, kdo jiz pozapomeli príslusné ucivo základní skoly nebo tuhle sféru jakozto normálnímu lidskému myslení naprosto cizí tenkrát vúbec nebrali na vedomí), tecou potom po vedení znacne velké proudy, jez vyzadují tlusté kabely, kdyz se clovek chce vyhnout neprijatelným ztrátám (mj. dúvod, proc jsme se v nasich zemepisných sférách rozhodli pro sítové napetí 220 V místo nekdejsích 120, jez jsem mel prílezitost jeste do svých 15 let v Praze zazít
).