Uff, prekrasne.
Jiste, Mesa/Boogie Tri-Axis je neoddiskutovatelny. Taky stoji zhruba stejny prachy. Ne nadarmo je nemecka Engl nazyvana "evropské Mesa/Boogie". Engl jde ale v presetech jeste kousek dal, 256 plne ovladatelnych MIDI. Je do 19` racku misto 1U a Classic/Modern prepinace rozvetvuji dalsi volby. Crunch a takovy Fuzz efekt, ktery umi se nepodari jen tak na necem. Navic tam nemci nacpali jak american, tak british zvuk (to neni tak moc zvlastni, umi to kde co), ale jen tady si vystacim s pedalboardem s dvema plexi optoovladaci a krabickami jen na zakl.efekty. Zbytek lze dotvorit pres MIDI kontrolery. Je to na zive hrani i primy import na DAT, bez toho, jestli mam nebo nemam Celestiony v kastli a patricny mikrofon. Poprve jsem na to videl hrat Steve Morseho v nadeji, ze uslysim nazivo legendarni zvuk Deep Purple. No... byl to uz nekdo jiny v r.2003 (Living Loud), ale aparat me zaujal predevsim zvukem a minimalistickym nastavenim. Od te doby BIAS nastaveni nedelam, Engl to umi kalibrovat sam.
Asi bychom se takto mohli bavit dal, ale to by moc lidi nebavilo. Ja jsem moc rad, ze jsem tu reakci cetl.
Pozn. Pink Floydi asi jen tak z meho zivota nevymizi, 18 CD "A Tree Full Of Secrets" se syrovymi a neverejnymi nahravkami ted posloucham a jsem teprve v pulce.
S harmonickymi mas samozrejne pravdu.
Pekny den.