Citace Původně odeslal PiT Zobrazit příspěvek
Ako pise Dismembered... Vinetacia je objektivom...
No, takhle to, bohužel, není (vlastně dismembered to napsal obecně, ale správně). Je pravda, že vinětace vzniká díky nedokonalostem/omezením konstrukce objektivu a je to vlastně jeho vlastnost. Bohužel je ale také pravda, že konkrétní projev vinětace na výsledku (výstupu) může být dál ovlivněný snímačem. (což přeloženě znamená, že se stejným objektivem může být na analogu a na 35 mm snímači vinětace jiná, stejně jako může být různá se stejným objektivem na dvou různých snímačích stejné velikosti) To je novinka u digitálu, u analogu to tak samozřejmě nebylo.

Technicky to bohužel nepopíšu, ale už dávněji jsem o tom četl pár detailních pojednání, takže v případě zájmu by měl google pomoci.

Ona dokonce taková chromatická aberace (jako vada/vlastnost optiky) se může díky odlišnému snímači (a spojeným nádobám, typicky filtrům) projevovat různě a co hůř, je otázka, kam míří zadání o "digitálním zpracování", protože tohle je zářný příklad toho, jak je možné takovou vadu v dalším workflow (in-camera processing) potlačit či naopak zvýraznit ...


K původnímu - ty "vady" jsou obvykle jen následkem nějaké příčiny, případně výsledkem výměny za jinou vlastnost. Je otázka, jak zeširoka/detailně to chceš popisovat a jak hluboko se zahrabat. Pokud bys chtěl řešit ty příčiny u specifického digitálního postupu vzniku fotky detailně, pak bys mohl klidně začít např. u:

- fenoménu lomu světla a úhlu dopadu světla na buňku, resp. její světlocitlivou komponentu. Tohle je zhusta řešený problém, který se projevil až v digitálu. Aneb - poslední optický člen objektivu vykreslující kruh tak obvykle činí rozptylem, to má za následek, že světlo nedopadá na buňky (zhoršuje se to směrem od středu dále) přímo (což je ideální) a samozřejmě ani pod stejným úhlem v ploše snímače. Tahle situace má za následek různé nedokonalosti a problémy na úrovni snímání, resp. přejímání světla. Řeší se to (ať teoreticky nebo prakticky) různě - od telecentrických optických soustav, které omezují úhel světla po návrh buněk tak, aby lépe odpovídaly (díky svému tvaru nebo orientaci) předpokládanému úhlu dopadu světla

- u návrhu vlastního snímače, obecně - šumy, rušení, zahřívání, atd. je mimo typu technologie způsobené mnoha faktory. Pro příklady - buňka, tak jak je obvykle prezentována, není nejmenší komponentou snímače, tahle obecně "buňka" se skládá z dalších částí, tou hlavní je světlocitlivá část (light acceptor), dalšími jsou především přenosové signální cesty, které ovlivňují jejich parametry - jejich velikost (otázka technologie výroby), jejich počet (otázka návrhu), jejich délka (otázka obojího) a na to navazují obvykle signálové zesilovače. Jen tohle v kombinaci s dalšími parametry (fyzická velikost, voltáže, atd.), znamená velké možnosti a rozdíly v dosažitelném výsledku, resp. v možnosti potlačení chyb a problémů. Jeden ilustrační obrázek asi lepší tisíce slov:




(fakt netuším, jestli píšeš dvacetistránkové pojednání, nebo referát na půl A4ky)


Problém je to, že všechno jsou spojené nádoby. Když o tom tak přemýšlím, nejjednodušší způsob, jak dojít ke schopnému výsledku (srozumitelné slohovce) je asi opravdu vzít ty konečné projevy a zpětně popsat možnosti, jak k nim dochází a co (a jak) je alespoň v každém hlavním kroku (dejme tomu optika - snímač - zpracování) může ovlivnit. Ten základ není nic víc, než vývojový diagram workflow, který má na každém kroku např. možné stavy (často všechny na jednou) "zlepšení", "zhoršení", "bez dopadu".

btw: pokud by sis chtěl poštrachat v detailech, tak doporučuji např. Kodak - tuším jediná firma, u které na webu najdeš dost podrobné specsheety jejich snímačů.

Snad pomůže ...