V zásadě několik:
- přebírání odpovědnosti za skutečnosti, které není schopen jakkoliv ovlivnit (něco jako přijetí reklamace dovolené u moře, protože pršelo)
- velice to prodražuje tento "krásný řetězec" a zároveň otevírá prostor různým filištínům, kteří tento systém obcházejí (zcela nelegálně či aspoň na hranici legality) a tím se opět zvyšuje konečné cena
- evropské právo je ještě výrazně benevolentnější než naše. Tam je 2r. povinná záruka pouze na vady, které byly při prodeji zboží (doufám, že to interpretuji dostatečně přesně), jen se automaticky předpokládá, že do půl roku od zakoupení se to nemusí prokazovat.
- většina lidí u nás stejně nechápe rozdíl mezi zárukou (výrobek-výrobce) a odpovědností za vady (prodejce-konkrétní zákazník)
- práva a povinnosti při vztazích obchod/obchod a obchod/občan jsou, zejména v některých exponovaných oborech, naprosto odlišné (těsně před prodejem se ten "krásný řetěz" poněkud zvrhne)

Zákon je zákon, ať už je špatný nebo dobrý. Prodejci se s tím musí nějak popasovat. Kdo se nepopasuje, tak třeba podvádí (tím, či oním způsobem), ale raději by měl skončit. Bohužel tak mohou skončit i velmi dobré firmy (čili v konečném důsledku to opět odskáče zákazník).