No, je třeba ručně ostřit, ručně clonit a ručně exponovat. AF skla měří světlo na plnou díru, cloní až během expozice a úpravu času zřejmě tlo dopočte (při prioritě clony), takže u MF skel to nefunguje a expozice by na automatiku byla dost mimo. Takže manuálně, ale dají se najít různý "berličky" - jsou i lidi, co fotili na manuál padesát let, mají expozimetr v oku a jedou 100% na odhad, ale to bych moc nedával - používám takový malý trik (EV nastavit na -2.0, fotit v prioritě času a nastavit čas tak, aby dopočtená clona zobrazená v hledáčku byla cca f/2.2 - pak je expozice ve většině situací OK, případně se dá upravit podle histogramu).
Co se týče problémů, jsou tam jistá omezení - některé se týkají jen Sigmy, některé digitálů obecně a některé se zrovna Sigmy netýkají - první jsou některé širokoúhlé (retrofokální) objektivy a velmi vzácně některé standardní. Některé totiž výrazně ohýbají paprsky a ty dopadají na senzor pod velmi šikmým úhlem (obzvlášť při zaclonění víc než f/5.6). Bordel to dělá na mnohých digitálních tělech, na některých výraznou degradací ostrosti v rozích, přičemž na Sigmě se to projevuje barevnou vinětací - rohy ztrácejí R/B (magenta). Jde to většinou snadno kompenzovat v PS.
Druhá věc je prachový filtr, některé objektivy mají zadní člen hodně vysunutý a může překážet - je jich ale extrémně málo, manuálních skel mi rukama prošlo hafo, ale z (možná) stovky různých objektivů byl problém u tří: CZJ Tessar 40/4.5, Voigtlander Color-Ultron 50/1.8, Spiratone 35/2.8 T-mount.
Spiratone 35/2.8 nebyl žádný zázrak, navíc je hodně neobvyklý, takže je to jedno. U 50/1.8 Color-Ultronu je to škoda, ale krom samotného nekonečna se použít dá (když člověk zaostří až na nekonečno, tak se na filtr přimačkne, ale není třeba hysterčit, filtr je v plastovém rámečku, který mírně pruží, takže nepraskne
). Škoda je to teda z toho důvodu, že se jedná o nejostřejší 50/1.8 M42 sklo, ale na druhou stranu je drahý a vzácný, takže se ani moc nevyplatí, cenu šroubuje spíš značka (Voigtlander) a fakt, že jde o optický design Erharda Glatzela (Zeiss Oberkochen). Tessar 40/4.5 je další extrémní sklo, sice ještě předválečný design, ale ostřejší, než cokoli, co tehdy existovalo a kupodivu má ještě jednu zvláštní vlastnost - chová se jako dokonale zkorigovaný APO design, lepší než většina nových makroobjektivů - pro ilustraci s mezikroužkem na plnou díru:
Žádné známky po jakékoli formě CA ani v náznaku (u mnohých jiných skel hraje chmýří na pampelišce všema barvama...). Z toho důvodu ho MFL uživatelé rádi používají na makro (blbě se ale shání). Jinak on nejde použít ani na mnohé filmové SLR, na většinu DSLR nejde ani nasadit, na ty, co jde nasadit, tak překáží zrcadlu a na nekonečno ho lze použít snad jen s 5D-Mk-II v live-view módu. Takže leda mezikroužky.
Jinak tam žádné komplikace nejsou. Samozřejmě staré antireflexy nejsou na úrovni dnešních (možná krom Asahi S-M-C, které předběhlo dobu), ale to je asi tak všechno. Jedině snad ještě, že je dobré kupovat od spolehlivých lidí, aby měl člověk jistotu, že jsou ty objektivy v dobrém stavu.
Široká ohniska se tím na Sigmě vyřešit nedají (jsou sice i MF M42 skla pod 20mm, ale staré extra široké objektivy nejsou ve srovnání s dnešními standardy moc dobré a hodí se jen pro silně specifické účely – např. Zeiss Flektogon 20/2.8 je se současnými zoomy srovnatelný jen na plnou díru, pak ztrácí, starší Flektogon 20/4 je zas překonává jen v téměř nulové distorzi, v ostrosti ztrácí také atd.). Takže tam se člověk bez nového skla neobejde. Ale padesátky jsou hodně fajn (pokud člověk nečeká výsledky na plnou díru jako u nové Sigmy 50/1.4), 85mm také, i když bývají dražší a skoro je lepší koupit ten nový MF asferický Polar/Samyang/Vivitar/Falcon... 85/1.4. 135mm taky jde - Sonnar 135/3.5 (jeden z nejlepších) někdo srovnával s Lkem od Canonu a rozdíly tam skoro nebyly. Vzhledem k tomu, že v MC verzi vyjde na cca 1500Kč, to není špatné. Jeho kopie ze SSSR, Jupiter-37A, stojí kolem 500Kč a dobrý kus je na tom opticky podobně. Kupodivu existují i světelnější a zároveň ostré modely, teď mě překvapil S-M-C Takumar 135/2.5 (2. verze, design se 6 čočkami, ne ten původní model), který je docela pěkně ostrý i na plnou díru a asi jediné mínus je axiální CA, která se ráda projeví v bokehu na plném slunci (na druhou stranu není horší, než u mnohých f/2.8 stopětatřicítek...)
Re: Sigma SD14
Odpověď s citací
Původně odeslal no-X
