Díky za názory. I tak je to pro mě docela překvapením. A to jak, že na 4/3 formátu dochází k těmto "vadám" tak brzy (u tak nízkých clonových čísel) - což mi přijde poměrně omezující (nikdy jsem DSLR Olympus v ruce neměl a nevím, jak je to s HO). Dalším překvapením jsou ty obecné hodnoty, kdy se začíná projevovat difrakce.

Ve spoustě recenzí jsem četl: "...aby se dosáhlo lepšího výsledku, je nutné pořádně přiclonit..." a dokonce jsem občas narazil na toto (hlavně u seťáků): ".... většinou podává nejlepší výsledky při zaclonění na F/8 - F/11...." - což je podle výše zmíněného už téměř za hranicí použitelnosti.

Já tedy za sebe musím říct, že se svými skly obvykle fotím mezi F/4 - F/7,1 (při těchto hodnotách mi přijde, že žádné optické vady nevidím - neříkám, že nejsou) a vyšších clon (kolem F/11) používám pouze pokud potřebuju aby bylo více různě vzdálených objektů ostrých. Ale pořád jsem žil v tom, že do takové F/16 apod mám klidně volné pole působnosti bez omezení (což tedy jak tak koukám asi ne).

A i když tuto problematiku nejde zjednodušovat, tak koukám, že je docela problém odhadnout, jaké je nejlepší rozlišení (velikost světlocitlivých buněk) snímače. Na jednu stranu by bylo mít kvůli šumu, difrakci, DR (a dalším) co nejnižší rozlišení na co největším čipu (jako stará 5D), tak zase jak jste psali výše, tak kvůli bayerově mřížce a rozkladu menších bodů než je jedna buňka, by bylo lepší mít co nejmenší buňky.... ufff je to mazec.