Zdravím všechny, protože je toto téma poměrně obecné, chtěl bych se zeptat na následující. V jednom odborném časopisu (FotoVideo 06/2009) je recenze objektivu Zuiko Digital ED 50mm 1:2,0 Macro 1:2. V recenzi je psáno následující. Cituji:

Rozlišení: při plně otevřené cloně je výsledek velmi dobrý, při zaclonění o jeden dva kroky je výsledek špičkový. Vzhledem k malému snímači s vysokým rozlišením je vliv difrakce patrný u clony 1:6,5.....

Co je difrakce cca. vím (pokud se nepletu, optická vada projevující se neostrostí a ev. barevnou vadou při velkém zaclonění objektivu, protože se světelné paprsky "rozbíjejí" o hrany lamel clony).
Chápu-li to tedy správně - A NA TO SE CHCI PRÁVĚ ZEPTAT, tak čím větší čip s co nejnižším rozlišením, neboli čím větší světlocitlivé buňky, tím se difrakce projeví později (až u vyššího clonového čísla). Takže i z tohoto důvodu, je lepší mít na co největším čipu co nejmenší fyzické rozlišení. A protože se jedná o optickou vlastnost, tak s tímto ani sebelepší elektronika (práce procesoru v DSLR) s tím nic nenadělá.

Takže opět se mi potvrzuje, že takových 15Mpix a více na APS-C je fakt už moc ne? (kdy se už megapixelové závody zastaví)

A co se týká toho Olympusu + Zuiko Digital ED 50mm - přijde mi šílený, že se difrakce projevuje už při cloně F/5,6 - při takovém zaclonění obvykle fotím a ničeho (jako difrakce) jsem si nevšiml. A hlavně jsem až doteď (možná naivně) žil v tom, že difrakce se projevuje až tak od F/22 a výše...