no, ja mam pocit, ze se tady honime trochu za vlastnim ocasem, i kdyz ta puvodni otazka i odpovedi na ni jsou docela jednoduche

jak uz jsem psal vyse, pravo poskytuje ochranu tem subjektum, ktere jednaji rozumne a na zaklade rozumnych predpokladu. rozumny predpoklad pritom je to, co muze objektivne prumerna osoba vedet ci predpokladat. jednani, ktere je mimo tento ramec rozumnosti, pravo neochranuje, a je tak nevymahatelne. toto obecne zakotvuje §3 OZ a uplatni se pro spotrebitele i podnikatele.
v nejradikalnejsi podobe OZ stanovi i neplatnost pravniho ukonu v pripade, ze takova rozumnost tu zjevne neni a existuje neci jednani ve spatne vire (viz moje citace vyse o omylu).

takze obecne plati, ze pokud muze nekdo rozumne predpokladat, ze dana cena je skutecne cenou, za kterou chce prodavajici vec prodat, pak je smlouva uzavrena i pres to, ze prodavajici nabidne vec v omylu za nizsi (ale stale "primerenou"!) jinou cenu, nez chtel. co je a neni primerene zavisi od pripadu; toto obecne sdeleni je samozrejme modifikovano od pripadu nasledujicim:
- kazda smlouva pres internet s sebou nese (jako soucast smlouvy) obchodni podminky, ktere mohou upravovat vyse uvedene jinak a urcite ve prospech eshopu - pokud takove OP nejsou agresivni, tak by mely byt platne; v takovem pripade se uplatni nejdriv smlouva, pote zakon;
- u podnikatelu, jakozto profesionaly, se pocita s mnohem vyssi mirou znalosti/opatrnosti a proto je jejich ochrana mensi - tomu je zase umerna mnohem mensi ochrana ze zakona, nez je tomu u spotrebitelu.