Nevim kolik lidí to doma mělo, ale to mě nebere, jako lidi ve většině ještě dlouho nebudou mít Oled. Od roku 1999 jsem používal IBM P200 to bylo už solidní CRT o tý doby už pak jen plochý 21 a 22 high end modely. Pokud někdo měl 17 nebo 19 třeba AOC nebo co si 90% lidí bralo tak ehm... ale já nejsem 90%. Proto přechod na LCD, a to i ty drahý a profesionální.... pro mne znamenal nemilé překvapení a návrat k CRT. Proč, proč... to je otázka, proč se prodá více LCD televizí než plazmových i když plazmy maj podstatně leší obraz na večerní sledování TV v obýváku? Marketing je odpověď....

Já do Oled půjdu... hned co bude mít aspoň 22 palců a bude stát ne více než 3 vejplaty.

Já se grafikou nezabjevám, o věrné barvy mi nikdy nešlo, šlo mi vždy o efektní, živé a výrazné barvy. Vysokej kontrast, gamut ( i přetaženej, prostě aby se mi vizuálně líbil, žádná kalibrace sondou ), atd. Na CRT jsem si vždy ještě SW cestou zvedal kontrast o 20% gamu o 3% a brightness na modrym kanálu o 1%. Na LCD se mi nelíbí pozorovací úhly ( = všechny TN), mizerná černá.... a inputlag, na ten jsem dost alergickej. Když si člověk koupí obrazově solidní LCD tak zas mívá inputlag. Navíc když si LCD nastavim tak aby se mi líbil tak mě z něj do 20-ti minut pálej oči protože kokám do zářivky.... když stáhnu backlight už to vypadá jako vyblitý. Jediný LCD co mam rád jako monitor je sony 32K W4000 32-inch 10bit LCD telvize, kterou jsem vybíral měsíce než jsem našel tu s nulovym inputlagem a obrazem co se mi líbí a nedostanu z něj za den zánět spojivek (můj první kontakt s LCD tako dopadl), jednou skvrnou na kráse je že jen VGA, HDMI použít pro PC obraz nelze. Ale to už jdu moc OT....