Tak jsem si chvíli hrál s A230 a připadá mi to jako UZ Cybershot s bajonetem.

To nejlepší je nový grip, je malý, hezký a přitom dostatečně pohodlný a jistý, jen na velká skla tam bude málo místa na prsty. Rozhodně v porovnání s dalšími DSLR, které mají zmenšený grip (Panák L1, Oly E-450 a E-620) je řešení Sony nejšťastnější a úchop nejjistější. Od úchopu nejlepšího low-endu (E-520) je to daleko, ale pořád je mi to bližší a pohodlnější než malé Canony a (teď už bohužel) Nikony. Celkově to tělo vypadá co do designu zepředu opravdu dobře.

Horších věcí oproti starším tělům je tam imho ale víc, nové umístění on/off spínače je ergonomicky mnohem lepší, ale nová spoušť je krok ke kompaktům a to jak velikostí pro velké prsty, tak nejistým mezistupněm (AFL). Přední kolečko je rozhodně hůř ovladatelné než starší, stejně tak se zapuštěným mode dialem. Sesazení dílů vypadá ok, ale jsou tam ještě větší plochy hladkého plastu než dřív (zezadu a zeshora vypadá foťák hrozně lacině a na omak to o moc lepší není) a plastový kryt LCD s velkým přesahem vypadá subj. vyloženě hrozně. Cybershoty H20 a HX1 mi připadaly zpracováním o dost lepší, což je divné. Zjednodušené ovládání s minimem tlačítek mi taky blízké není.

Myslím, že Sony chápu, design je jednoduchý, čistý a líbivý a těla budou blíž majitelům jejich starších foťáků a UZek. Ale tuším, že současní majitelé Minolta/Sony DSLR moc nadšení nebudou a že tenhle přístup je ok pro entry-level (právě A230), ale pokud je A380 obdobná, nejšťastnější mi to nepřijde.

Tak to jen pár postřehů, bez ohledu na výsledek už asi potisící oceňuji odvahu Sony jít mimo konvence a svojí cestou, ve finále mi ta nejvíc viditelná změna (grip) přišla asi nejmíň diskutabilní ze všech.