Marty: Tak to je takumar na f/2.
SD14 mi při použití M42 a priority clony přeexponovává i o víc než 4EV. Takže fotím s prioritou času, nastavím si korekci expozice na -2EV (jen z toho důvodu, aby vypočtená clona nebyla f/1, protože podle toho bych nic nepoznal) a vykoukal jsem, že při skutečných clonách cca 1.4-2.8 je nejlepší nastavit takový čas, aby foťák zobrazoval clonu cca 1.8, při 3.2-4 vychází nejlíp čas, kdy foťák dopočte clonu 2, atd, až při skutečné cloně 11-16 vychází nejlépe vypočtená clona cca 2.5. Pokud přestřelím, vůbec to není problém, SD14 je vcelku odolná na přeexpozici (SD10 byla zas díky větším pixelům odolná na podexpozici). Horší je, když sem tam podexponuju. Ono je z hlediska šumu dokonce lepší při ISO400 přeexponovat o 1,5 EV, než při ISO200 podexponovat o 0,5 EV. Ale to už je trochu mimo téma. Prostě je to potvora háklivá na světlo
Přidám něco k tématu - kdysi se mi na jednom fóru podařilo vyštrachat testy kvality antireflexů na kinofilmových (povětšinou M42) objektivech:
Asahi mělo v té době nejkvalitnější antireflexy (několikanásobný multicoating, 2-3x více vrstev, než konkurence) a právě padesátka takumar na tom byla nejlíp. SMC verze i starší Super Multi Coated mají obě identický antireflex (SMC byla de-facto starší verze upravená pro nižší výrobní náklady - gumový ostřící kroužek místo kovového a podobné detaily). Asahi ale používalo antireflex i na starších verzích, proto i klasický Super takumar vyšel docela dobře. Třeba Leica tehdy ještě antireflex neměla vůbec a tvrdila, že flares je schopna redukovat jednoduchou konstrukcí svých objektivů a že ho tedy nepotřebuje... ono se vůbec dá najít hodně zajímavostí, jen je to časově náročné![]()