Možná bych na to neměl reagovat, ale snad ti to pomůže ... (je to obecné a není to v rámci "presales", tohle mě nějak netrápí)

Obecně pokud nelpíš na tom, že musíš mít věc novou a sám si jí rozbalit a jsi ochotný/schopný se srovnat s riziky, které vyplývají z koupě použité DSLR (která obecně nejsou příliš velká, ale je třeba se řídit selským rozumem a některými pravidly viz níže), je to dobrá cesta, jak ušetřit a v lepším případě nebýt nikdy konfrontovaný s následky.

Obecně platí, že se dá nejvíc ušetřit na dražším vybavení, ale rizika jsou taky o něco vyšší. (např. u lepších těl doporučuji se aktuálně podívat po cenách Canonů 20D, případně 30D - jejich majitelé s příchodem 40D docela odskákali snížení ceny aktuálního modelu)

Úvahy o ROI jsou zcela správné - pokud něco dobře koupíš, také můžeš dobře prodat (pokud to nebudeš vlastnit déle než se na ceně začne významně projevovat morální zastarání). Samozřejmě na koupi použitého a následném prodeji budeš tratit míň, případně dokonce vůbec.

Obecná doporučení:
1. Zajisti si, že můžeš kupovanou věc odzkoušet v potřebné hloubce a čase, vytvoř si vlastní testovací scénář a nevěř nutně všemu, co ti prodávající bude nakukávat.
2. U foťáku je samozřejmě ideální vědět, jak správně fungovat má a to zkonfrontovat s konkrétním kusem.
3. Doporučuji vzít s sebou notebook, kartu a výstupy rovnou zkontrolovat. Kdo nemá notebook a chce mít větší jistotu, ať se domluví s prodávajícím, že si to prohlédne doma a pak koupí - nebývá s tím zvláštní problém.
4. Je lepší vědět, co má foťák za sebou - tj. k čemu sloužil, kolik má za sebou cyklů závěrky, atd. Obecně znamená o něco starší foťák, se kterým bylo slušně nakládáno a má menší shutter count lepší předpoklad než novější foťák, který má vysoký shutter count nebo nese známky nešetrného chování. Pokud je tělo foťáku nějak citelněji kosmeticky poškozené (škrábance a spol. nevadí), ruce pryč - rána, která se takhle podepíše na vzhledu může mít následky uvnitř (a pak je jedno, jestli je foťák v záruce nebo není, zvláštní pozor je třeba dávat u kovových těl, kde může menší kosmetický nedostatek znamenat větší ránu).
5. Vždy je lepší (jako nakonec u všeho) kupovat od člověka, kterého aspoň trochu znáš a to jakkoliv (např. mě se pokusil ondá napálit jeden renomovaný fotograf a zle se mu to nevyplatilo).
6. Pokud není tlak na peníze totální, vždy radši kupovat víc výbavy/příslušenství, protože to často ztrácí na hodnotě ještě víc a dostaneš ho levněji (např. v případě Olympusů se zajímej především o DZ kity - rozprodej zvlášť znamená více peněz, ale hodně lidí na to z různých důvodů kašle)

Co se týče E-300 vs. E-410, je to asi takhle - E-300 je větší, tím pádem lepší ve většině věcí týkajících se ergonomie a je mnohem odolnější, E-410 je ve všem ostatním stejná nebo lepší. E-410 je díky rozměrům trochu specifickým tělem a spíš bych doporučoval zvažovat E-510, která v DZ kitu nabídne za cca 4000 lepší ergonomii a stabilizátor při ne o tolik větších rozměrech a váze. (právě E-510 DZK představuje imho aktuálně nejlepší volbu v poměru cena/výkon v low-end segmentu DSLR)