V dřevních dobách analogu se říkalo, že dobrý profík v ateliéru použije ve finále 1-2 snímky z jednoho filmu. Přitom se nejednalo o vyřazování "napráskaných" snímků pochybné kvality, protože se používaly expozimetry a kvalitní světla i objektivy...

Příchodem digi se zkrátila zpětná vazba fotografovi, takže díky náhledům a histogramům se dá dostat i na 1-2 publikovatelné snímky z deseti, ale nad toto číslo se dostávají už jen opravdoví mistři nebo rutinéři. Z tohoto úhlu pohledu pak fakt nevidím žádný důvod, proč nefotit do RAWu a do PP pouštět jen to nejlepší.