Kód:
K některým dalším otázkám rozhodování soudů ve věcech služeb
podle občanského zákoníku ( prodej v obchodě a obstaravatelské
služby).
Obsah.
A. Prodej v obchodě
1. Předsmluvní povinnosti obchodních organizací
2. Smlouva o prodeji v obchodě
a) Vznik smlouvy o prodeji v obchodě
b) Posuzování platnosti smlouvy o prodeji v obchodě
3. Povinnosti obchodní organizace a kupujícího ze smlouvy o
prodeji v obchodě
4. Odpovědnost za vady věci prodané v obchodě
a) Některé obecné otázky odpovědnosti za vady
b) Zákonná a smluvní odpovědnost za vady
c) Záruční doba
d) Vada věci prodané v obchodě
e) Uplatňování práv z odpovědnosti za vady
f) Některé otázky související s uplatněním práva na
odstranění vady (§ 250 o.z.)
g) Některé otázky týkající se snížení ceny věci prodávané v
obchodě a slevy z ceny podle ustanovení § 251 odst.2 a §
252 o.z.
h) Některé otázky související s uplatněním práva na výměnu
věci podle ustanovení § 251 odst.1 o.z.
i) Některé otázky související se zrušením smlouvy o prodeji
v obchodě (§ 251 odst.1 o.z.)
j) Rozhodování o náhradě nutných nákladů (§ 236 odst.2 o.z.)
5. Prodej použitých věcí v obchodě
6. Některá procesní pochybení vznikající při projednávání
sporů mezi obchodními organizacemi a kupujícími
B. Obstaravatelské služby
Obstarání prodeje věci
a) Posuzování právního vztahu ze smlouvy o obstarání
prodeje věci
b) Problematika platnosti obstaravatelského prodeje
A.2.a) Smlouva o prodeji v obchodě je uzavřena, jakmile se
účastníci shodnou na jejím obsahu. Předpokladem vzniku smlouvy
o prodeji v obchodě je dohoda obchodní organizace a kupujícího
o podstatných náležitostech této smlouvy, t.j. o předmětu prodeje
a o jeho ceně . Chybí-li dohoda účastníků o kterékoli z těchto
dvou podstatných náležitostí, smlouva o prodeji v obchodě
nevznikne.
A.2.b) Při rozhodování o právech a povinnostech vyplývajících
z uzavřené smlouvy o prodeji v obchodě soud se vždy zabývá (jako
předběžnou otázkou) tím, zda tato smlouva byla platně uzavřena.
Pokud by totiž smlouva o prodeji v obchodě byla neplatná, nebylo
by možné z ní samé vyvozovat žádná práva ani povinnosti účastníků
a nepřicházela by tedy v úvahu ani odpovědnost obchodní organizace
za vady věci odevzdané kupujícímu
Důvody neplatnosti smlouvy o prodeji v obchodě většinou
spočívají v neurčitosti dohody o některé z podstatných náležitostí
smlouvy (§ 37 o. z.).
Pokud bylo z neplatné smlouvy o prodeji v obchodě plněno,
jsou účastníci povinni vzájemně si vrátit poskytnutá plnění (§ 452
a § 457 odst. 1 o. z.)
A.3. Obsahem právního vztahu ze smlouvy o prodeji v obchodě
jsou práva a povinnosti obchodní organizace a kupujícího.
Předmětem občanského soudního řízení bývají (kromě povinnosti
kupujících zaplatit cenu prodané věci) zejména nároky kupujících
vyvozované z porušení právních povinností obchodních organizací,
které vznikají v souvislosti s uzavřením smlouvy o prodeji věcí
v obchodě. Jde o povinnost odevzdat prodanou věc kupujícímu
(§ 239 odst. 2 o. z.), povinnost zajistit, aby odevzdaná věc
měla požadovanou jakost, množství, míru nebo váhu a byla bez vad
(§ 224, poslední věta, o. z.), povinnost prodávanou věc před
kupujícím překontrolovat a předvést její činnost (§ 244, poslední
věta, o. z.), povinnost seznámit kupujícího se zvláštními pravidly
užívání věci (§ 245 o. z.) a povinnost prodat věc s vadou za
nižší cenu a upozornit kupujícího na tuto vadu (§ 246 o. z.).
Stupeň jakosti prodávané věci může být účastníky smlouvy o
prodeji v obchodě dohodnut nebo může vyplývat z obecně závazného
právního předpisu či technické normy. Pokud v konkrétním případě
nebyl stupeň jakosti dohodnut ani nevyplývá z právního předpisu
nebo z technické normy, lze zpravidla vycházet z toho, že
prodávaná věc musí mít obvyklou jakost. Obvyklá jakost může být u
různých věcí různá (zejména v závislosti na jejich povaze, funkci
apod.).
Předmětem soudního rozhodování bývají také nároky kupujících
vyplývající z porušení povinnosti obchodní organizace seznámit
kupujícího se zvláštními pravidly užívání věci, obsažené v
ustanovení § 245 o. z.
Odpovědnost obchodní organizace za takto vzniklou škodu (jak
vyplývá z ustanovení § 245, poslední věta, o. z.) je odpovědností
bez zřetele na zavinění obchodní organizace
A.4.a) Funkce odpovědnosti za vady při prodeji v obchodě
spočívá jednak v reparaci majetkové újmy způsobené konkrétnímu
kupujícímu prodejem vadné věci, jednak v preventivním působení na
výrobní, dovozní a obchodní organizace.
Protože povinnost obchodní organizace odevzdat kupujícímu
prodanou věc bez vad (§ 244 o. z.) platí pouze ve vztahu mezi
účastníky této smlouvy. Z toho vyplývá, že právní vztah z
odpovědnosti za vady, který je nejvýznamnějším následkem porušení
povinnosti stanovené v § 244 o. z., vzniká výlučně mezi obchodní
organizací a kupujícím.
To platí i v případech, kdy vady prodané věci jsou
odstraňovány prostřednictvím opravárenské organizace uvedené v
záručním listě (§ 253, věta druhá, o. z.). Určitá výjimka platí
jen při provádění záručních oprav motorových vozidel prodaných v
obchodě, kdy je vzhledem k ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky
č. 18/1965 Sb. podpůrně dána odpovědnost opravárenské organizace
za vadné provedení záruční opravy.
Soudy si často dostatečně neuvědomují, že vzniká-li právní
vztah z odpovědnosti za vady věci pouze mezi účastníky smlouvy o
prodeji věci v obchodě, může práva z této odpovědnosti uplatňovat
u obchodní organizace svým jménem vždy jen kupující. Proto byla-li
smlouva o prodeji určité věci v obchodě uzavřena za trvání
manželství jedním z manželů, je pouze tento manžel (byť byla cena
věci zaplacena ze společných prostředků manželů) subjektem
případného právního vztahu z odpovědnosti za vady prodané věci a
jen on je také aktivně věcně legitimován k podání žaloby o splnění
povinnosti organizace z její odpovědnosti za vady prodané věci.
Při posuzování odpovědnosti obchodní organizace za vady ve
smyslu ustanovení občanského zákoníku je třeba mít vždy na
zřeteli, že tato odpovědnost nemůže být účastníky smlouvy o
prodeji v obchodě vyloučena ani omezena (§ 233 odst. 3 o. z.).
A.4.b) Je třeba rozlišovat mezi zákonnou a smluvní
odpovědností za vady věcí prodaných v obchodě, a to zejména mezi
zákonnou a smluvní zárukou. Správně se poukazuje i na rozdíl mezi
smluvní zárukou založenou jednostranným prohlášením obchodní
organizace v záručním listě (§ 248 odst. 3 o. z.) a smluvní
zárukou založenou dohodou účastníků smlouvy o prodeji věci
v obchodě (§ 233 odst. 1 o. z.). Soudy při rozhodování mají na
zřeteli, že jednostranné prohlášení obchodní organizace v záručním
listě ani dohoda obchodní organizace a kupujícího o smluvní záruce
nemohou vzhledem k ustanovení § 233 odst. 3 o. z. vyloučit nebo
omezit práva kupujícího ze zákonné odpovědnosti za vady (§ 247
a násl. o. z.).
Některá soudní rozhodnutí svědčí o tom, že soudy často
nevěnují dostatečnou pozornost zjištění toho, zda ohledně
konkrétní prodané věci platí smluvní záruka, a v kladném případě,
jaká práva má kupující nad rámec zákonné záruky. Smluvní záruka
totiž mnohdy nespočívá jen v prostém "prodloužení" doby zákonné
záruky při zachování stejného obsahu.
A.4.c) Při zkoumání včasnosti uplatnění práva z odpovědnosti
za vady soudy správně vycházejí z toho, že uplatní-li kupující
právo na odstranění vady věci (§ 250 o. z.), dochází vzhledem
k ustanovení § 255 odst. 1 o. z. uplatněním tohoto práva ke
stavení běhu záruční doby. Záruční doba zůstává stavena až do
doby, kdy kupující byl po skončení opravy povinen věc převzít
(§ 255 odst. 1 o. z.). Není přitom rozhodující, zda k převzetí
věci obchodní organizací (organizací určenou k provádění záručních
oprav) za účelem opravy došlo ihned při uplatnění práva na
odstranění vady nebo až po uplynutí určité doby.
V souvislosti s aplikací ustanovení § 255 odst. 1 o. z. činí
někdy potíže posouzení konce stavení běhu záruční doby. Jazykovým
(gramatickým) výkladem ustanovení § 255 odst. 1 o. z. lze dovodit,
že předpokladem pokračování běhu záruční doby je provedení opravy
reklamované vady. Z toho vyplývá, že nepřistoupí-li obchodní
organizace (organizace určená k provádění záručních oprav) vůbec k
provedení opravy některé z reklamovaných vad prodané věci, záruční
doba zůstává stavena, dokud nebude oprava této vady provedena. Je
však třeba zdůraznit, že pro pokračování běhu stavené záruční doby
není rozhodující, zda záruční oprava byla provedena řádně či
nikoliv.
Poměrně často se stává, že v průběhu zákonné záruční doby je
při odstraňování vady (§ 250 o. z.) vyměněna určitá součástka
prodané věci. V takovém případě vzhledem k ustanovení § 255
odst. 2, věta druhá, o. z. dobíhá záruční doba ohledně vyměněné
součástky ještě poté, kdy záruční doby týkající se prodané věci
jako celku již uplynula. Vzniká otázka, zda kupující může i v této
době uplatnit z důvodu odpovídajících vad vyměněné součástky právo
na výměnu věci nebo právo na zrušení smlouvy, jejichž realizace se
nutně dotkne také těch částí prodané věci, za jejichž vady již
obchodní organizace neodpovídá.
Při řešení zmíněného problému je třeba vycházet z toho, že
občanský zákoník umožňuje kupujícímu uplatnit z důvodu vad
(uvedených v ustanovení § 251 odst. 1 o. z.) prodané věci, pro
kterou platí záruka (§ 247 odst. 2 o. z.), právo na výměnu věci
nebo právo na zrušení smlouvy po celou záruční dobu.
Protože při užívání prodané věci v záruční době většinou
dochází k jejímu částečnému spotřebování, lze dovodit, že občanský
zákoník počítá s tím, že právo na výměnu věci nebo právo na
zrušení smlouvy může být uplatněno i v době, kdy se záruka týká
již pouze její větší nebo menší části.
Z toho vyplývá, že platí-li zákonná záruka již jen ohledně
určité součástky prodané věci (§ 255 odst. 2, věta druhá, o. z.) a
na této součástce se vyskytne vada bránící řádnému užívání prodané
věci, která je vzhledem k ustanovení § 251 odst. 1 o. z.
dostatečným důvodem pro uplatnění práva na výměnu věci nebo nebo
práva na zrušení smlouvy, může kupující uplatnit kterékoli
z těchto práv, i když se jeho realizace dotkne celé prodané věci
včetně těch částí, za jejichž vady již obchodní organizace
neodpovídá.
K obdobnému závěru lze dospět také v případě smluvní záruky
týkající se určité části prodané věci, jestliže obsah této části
záruky je totožný s obsahem zákonné záruky (tzn. má-li kupující v
jejím rámci mimo jiné i právo na výměnu věci nebo právo na zrušení
smlouvy).
A.4.d) Při výkladu pojmu vada věci prodané v obchodě nelze
pokládat za správné zužující výklady tohoto pojmu (např. že za
vadu v právně relativním slova smyslu lze považovat jen vadu,
která brání řádnému užívání prodané věci jako věci bez vady, nebo
váže-li se např. vada motorového vozidla pouze na rozpor se státní
technickou normou nebo s podmínkami uvedenými v rozhodnutí
o udělení souhlasu k výrobě daného typu vozidla).
Občanský zákoník v ustanoveních části čtvrté, hlavy první a
druhé pojem vady výslovně nedefinuje. Pouze z ustanovení § 244
o. z. vyplývá, že věc prodanou v obchodě lze považovat za vadnou
tehdy, neodpovídá-li technickým normám. Z téhož zákonného
ustanovení však zároveň plyne, že rozpor vlastností nebo projevu
prodané věci s technickou normou není nevyhnutelným předpokladem
toho, aby věc mohla být považována za vadnou. V oblasti služeb, a
tedy i prodeje v obchodě, přicházejí v úvahu především faktické
vady (k případným právním vadám viz ustanovení § 228 o. z.).
Faktickou vadou věci prodané v obchodě jsou nedostatky jejích
vlastností nebo projevu, které zejména vzhledem k obsahu smlouvy o
prodeji v obchodě nebo prohlášení obchodní organizace o zaručených
vlastnostech anebo vzhledem k ustanovením právních předpisů či
technických norem měla prodaná věc mít. Za faktickou vadu věci lze
pokládat i nedostatek vlastností nebo projevu, které se u věcí
tohoto druhu prodávaných v obchodě obecně předpokládají. Není
přitom rozhodující, zda konkrétní vada brání řádnému užívání
prodané věci jako věci bez vady. Tento požadavek musí být u vady
dán pouze tehdy, jestliže má být důvodem pro uplatnění práva na
výměnu věci nebo práva na zrušení smlouvy (§ 251 odst. 1 o. z.),
tedy má-li jít o vadu zvlášť kvalifikovanou.
Za vadu věci prodané v obchodě je třeba považovat nejen
výrobní vady, ale např. i poškození věci, k němuž došlo při její
přepravě nebo skladování před převzetím kupujícím.
Za současné právní úpravy přitom není z hlediska odpovědnosti
obchodní organizace za vady rozhodující, zda vada prodané věci má
povahu vady zjevné nebo skryté. Obchodní organizace odpovídá
kupujícímu (§ 247 a násl. o. z.) i za ty vady prodané věci, o
nichž nevěděla, nebo dokonce ani nemohla vědět.
Při posuzování otázky, zda kupujícím reklamovaný nedostatek
lze považovat za vadu, jejíž výskyt zakládá vznik odpovědnosti
obchodní organizace ve smyslu ustanovení § 247 a násl. o. z., je
třeba vždy věnovat pozornost tomu, zda nejde o projev běžného
opotřebení prodané věci nebo o poškození, k němuž došlo zejména v
důsledku nesprávného používání věci. Z důvodové zprávy k části
čtvrté, hlavě druhé občanského zákoníku je zřejmé, že nejde o
vadu, pokud z povahy prodané věci vyplývá, že životnost věci je
kratší než záruční doba, a proto při obvyklém užívání dojde k
celkovému opotřebení prodané věci ještě před uplynutím záruční
doby. Nebude však možné považovat za vadu, dochází-li při běžném
užívání prodané věci k jejímu nadměrnému opotřebení.
Povahu vady, za niž by obchodní organizace odpovídala ve
smyslu ustanovení § 247 a násl. o. z., nebude mít ani takové
poškození nebo projev prodané věci, k němuž došlo nebo dochází při
užívání věci nesprávným způsobem, zejména při jejím užívání
v rozporu s návodem k obsluze (srov. ustanovení § 244, poslední
věta, a § 245 o. z.).
Je třeba se zmínit i o takových vlastnostech nebo projevech
prodané věci, které sice nesporně mají povahu vady, avšak obchodní
organizace vzhledem k těmto vadám snížila cenu věci a kupujícího
(pokud to není zřejmé již z povahy prodeje) upozornila, že věc má
vadu a o jakou vadu jde (§ 246 o. z.). Ani za takové vady by
obchodní organizace s ohledem na ustanovení § 247 odst. 1,
poslední věta, o. z. neodpovídala.
A.4.e) Uplatňování práv z odpovědnosti za vady:
K tomu, aby nedošlo k zániku práv z odpovědnosti za vady věci
prodané v obchodě, nestačí, že kupující v záruční době vytkl
obchodní organizaci vady věci, nýbrž je nutné, aby v této lhůtě
konkrétně uvedl, jaké právo z tohoto důvodu u obchodní organizace
uplatňuje.
Z toho je zřejmé, že reklamace, tj. jednostranný právní úkon
kupujícího adresovaný obchodní organizaci, kterým kupující vytýká
určitou vadu (vady) prodané věci, sama o sobě nemá právní účinky.
Teprve na základě uplatnění práva z odpovědnosti za davy, tj.
jednostranného právního úkonu kupujícího adresovaného obchodní
organizaci (popřípadě organizaci určené k provádění záručních
oprav), jímž kupující dává obchodní organizaci na vědomí, jaké
právo v souvislosti s reklamovanou vadou zvolil, vzniká obchodní
organizaci v rámci odpovědnostního vztahu konkrétní povinnost
odpovídající uplatněnému právu.
Soudy při projednávání sporů z odpovědnosti za vady věcí
prodaných v obchodě zjišťují, zda a jaké konkrétní právo kupující
z důvodu vytčených vad u obchodní organizace uplatnil.
Nepostačuje jen zjištění, že kupující uplatnil právo z
odpovědnosti za vady, ale je třeba se zabývat tím, zda toto právo
bylo uplatněno platným způsobem, včas, na správném místě a
důvodně.
Je proto vždy zapotřebí zabývat se tím, zda tento právní úkon
byl učiněn platně. Neplatným, a tedy neúčinným, by bylo např.
natolik neurčité uplatnění práva, z něhož by nešlo dovodit, zda a
jaké konkrétní právo z odpovědnosti za vady měl kupující při svém
projevu vůle na mysli (viz § 37 o. z.).Nejvyšší soud ČSR ve svém
rozhodnutí sp. zn. 3 Cz 67/81 dospěl k závěru, že také tehdy,
uplatní-li kupující právo z odpovědnosti za vady, aniž by vytkl
(reklamoval) vady, z nichž zvolené právo vyvozuje, jde o neurčité
a v důsledku toho neplatné uplatnění práva (§ 37 o. z.).
Občanský zákoník nepředepisuje pro uplatnění práv z
odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě zvláštní formu.
Pokud by však šlo o uplatňování práv ze smluvní záruky, není
vyloučeno, aby podmínky této části záruky stanovily pro
uplatňování práv zvláštní formu.
Jestliže práva z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě
nejsou uplatněna ve lhůtě vyplývající z ustanovení § 254 odst. 1 a
2 o. z., zanikají uplynutím této lhůty. Takto prekludovaných práv
se kupující nemůže úspěšně domáhat, a to ani žalobou u soudu.
Řádně uplatněná práva z odpovědnosti za vady nezanikají
uplynutím záruční doby (lhůty podle § 254 odst. 2 o. z.) a
kupující se nadále může jednostranně domáhat jejich realizace, a
to případně i žalobou u soudu. Platí přitom (s výjimkou práva na
zrušení smlouvy) tříletá promlčecí doba (§ 101 o. z.), která podle
ustanovení § 102 o. z. počíná běžet od uplatnění práva u obchodní
organizace.
Místo uplatnění práv ze zákonné odpovědnosti za vady věcí
prodaných v obchodě se řídí ustanovením § 253 o. z. Kupující
uplatňují práva z odpovědnosti za vady většinou v prodejně
obchodní organizace, kde byla věc prodána, popřípadě (jde-li o
právo na odstranění vady) v záruční opravně organizace určené k
provádění záručních oprav (§ 253, věta druhá, o. z.).
Kupujícím uplatněné právo z odpovědnosti za vady věci prodané
v obchodě lze považovat za důvodné za předpokladu, že reklamovaná
vada, která byla důvodem pro uplatnění tohoto práva:
1. je skutečně vadou,
2. vyskytuje se na prodané věci v době uplatnění práva z
odpovědnosti za vady a
3. má takovou povahu, jaká je pro uplatnění kupujícím
zvoleného práva vyžadována.
Soudy často zaměřují dokazování na vady, které jsou na
prodané věci v době rozhodování, zatímco pro zkoumání důvodnosti
uplatněného práva z odpovědnosti za vady jsou rozhodující pouze ty
vady, pro něž kupující uplatnil právo z odpovědnosti za vady a
které se na věci vyskytovaly v době jeho uplatnění.
Pokud se určitá vada vyskytovala na prodané věci v minulosti
a ještě před uplatněním práva z odpovědnosti za vady byla
odstraněna, nelze z důvodu výskytu této vady uplatňovat žádné z
práv obsažených v ustanoveních § 250 a § 251 odst. 1 a 2 o. z.
Výskyt a odstraňování téže vady v minulosti je ovšem
charakteristickým rysem opětného výskytu vady po opravě ve smyslu
ustanovení § 251 odst. 1 o. z. Stejně tak při posuzování
důvodnosti uplatněného práva z odpovědnosti za vady nelze
přihlížet ani k takovým reklamovaným vadám, které se na věci v
době uplatnění práva z odpovědnosti za vady nevyskytovaly a
vznikly až po uplatnění tohoto práva.
Jednotlivá práva z odpovědnosti za vady nelze uplatňovat z
důvodu jakýchkoli vad, ale vždy jen takových vad, které svou
povahou odpovídají zákonným požadavkům (u práv ze smluvní záruky
podmínkám této části záruky).
Při výskytu určitých vad dává občanský zákoník kupujícímu
možnost vybrat si některé z více práv z odpovědnosti za vady.
Např. při výskytu většího počtu odstranitelných vad se může
kupující rozhodnout, zda uplatní právo na jejich odstranění (§ 250
o. z.), nebo právo na výměnu věci (§ 251 odst. 1 o. z.), popřípadě
právo na zrušení smlouvy (§ 251 odst. 1 o. z.). Soudy si mnohdy
neuvědomují účinky uplatnění jednoho z více práv z odpovědnosti za
vady přicházející v úvahu.
Jestliže kupující může z důvodu konkrétní vady (vad) věci
prodané v obchodě uplatnit více práv z odpovědnosti obchodní
organizace za vady, je rozhodnutí, které z těchto práv uplatní,
věcí jeho volby. Jakmile kupující tuto volbu vykoná a uplatní
jedno z možných práv, je svým projevem vůle vázán a nemůže
jednostranně volbu uplatněného práva měnit. Jiné právo z důvodu
téže vady by mohl uplatnit pouze tehdy, kdyby uplatněné právo
zaniklo (např. v souvislosti s nemožností plnění ve smyslu
ustanovení § 93 o. z.) nebo kdyby vada, pro kterou bylo uplatněno,
nabyla nového charakteru (např. odstranitelná vada nebyla
odstraněna ve lhůtě podle § 250, věta druhá, případně podle § 253,
poslední věta, o. z., takže ji lze po marném uplynutí této lhůty
považovat za neodstranitelnou). V posledně uvedeném případě je na
kupujícím, zda setrvá na uplatněném právu, nebo zda uplatní jiné
právo, které do doby, než vada nabyla nového charakteru, neměl.
Při posuzování účinků zvoleného a uplatněného práva z
odpovědnosti za vady je třeba mít na zřeteli, že není vyloučeno,
aby se obchodní organizace s kupujícím dohodla na odstoupení od
právního úkonu, jímž bylo uplatněno určité právo z odpovědnosti za
vady (- 496 a § 48 odst. 1 o. z.), a aby tito účastníci uzavřeli
písemnou dohodu o vzdání se uplatněného práva (§ 91 o. z.), dohodu
o poskytnutí jiného plnění (§ 90 o. z.) anebo v případě spornosti
uplatněného práva dohodu o právech, jež jsou mezi účastníky sporná
(§ 92 odst. 1 o. z.). Dohody ve smyslu ustanovení § 496 a § 48
odst. 1, § 91 i § 90 o. z. však nepřicházejí v úvahu tehdy,
bylo-li uplatněno právo na zrušení smlouvy, a to vzhledem k
účinkům uplatnění tohoto práva.
Práva z odpovědnosti za vady (§ 247 a násl. o. z.) lze za
určitých podmínek uplatnit i eventuálním nebo alternativním
způsobem. Některými specifickými otázkami takového uplatnění práv
z odpovědnosti za vady se zabývala stanoviska občanskoprávního
kolegia Nejvyššího soudu ČSR, jež byla uveřejněna pod č. 17/1976 a
pod č. 2/1980 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
A.4.f) Některé otázky související s uplatněním práva na odstranění
vady (§ 250 o. z.)
Posouzení toho, jaký postup při odstraňování vady věci zvolí,
přísluší zásadně obchodní organizaci (organizaci určené k
provádění záručních oprav). Z ustanovení části čtvrté, hlavy první
a druhé občanského zákoníku nevyplývá výslovné právo kupujícího na
odstranění vady prodané věci určitým způsobem. Odstranění vady
věci lze provést prakticky dvojím způsobem: buď opravou vadné
součástky prodané věci, nebo výměnou vadné součástky za novou,
bezvadnou. Požadavek výměny vadné součástky prodané věci se tedy
(s výjimkou obsaženou v ustanovení § 250, věta třetí, o. z.)
neopírá o samostatné právo kupujícího na výměnu, nýbrž je jen
formou realizace práva na odstranění vady. Přesto je však třeba, a
to zvláště v případech, kdy obchodní organizace (organizace určená
k provádění záručních oprav) nabízí kupujícímu odstranění vady
nedostatečným způsobem, připustit možnost, aby se kupující domáhal
(případně i žalobou u soudu) odstranění vady určitým, povaze vady
odpovídajícím způsobem.
Domáhá-li se kupující, aby obchodní organizaci bylo uloženo
odstranit reklamované vady věci požadovaným způsobem, musí být
žalobní návrh natolik konkrétní, aby výrok rozhodnutí byl
dostatečně určitý z hlediska případného výkonu rozhodnutí.
Další závažná výkladová otázka týkající se uplatňování práva
na odstranění vady věci prodané v obchodě vzniká v souvislosti s
nedodržením stanovené lhůty záruční opravy.
Co se rozumí včasností odstranění vady, vyplývá z ustanovení
§ 250, věta druhá, a z ustanovení § 253, poslední věta, o. z.
Nestane-li se tak, tedy nebude-li reklamovaná vada prodané
věci, ohledně níž kupující účinně uplatnil právo na její
odstranění, odstraněna v této lhůtě, lze považovat reklamovanou
vadu za neodstranitelnou.
Není přitom rozhodující, z jakého subjektivního důvodu na
straně obchodní organizace (organizace určené k provádění
záručních oprav) nebyla vada ve lhůtě odstraněna.
Jakmile lhůta stanovená pro provedení záruční opravy
reklamované vady (§ 250, věta druhá, a § 253, poslední věta,
o. z.) marně uplyne, je na kupujícím, aby se rozhodl, zda setrvá
na uplatněném právu na odstranění vady, nebo zda z důvodu nastalé
subjektivní neodstranitelnosti vady uplatní jiné právo z
odpovědnosti za vady (právo na slevu z ceny, právo na výměnu věci,
právo na zrušení smlouvy).
Přitom vždy platí, že obchodní organizace (organizace určená
k provádění záručních oprav) se nemůže zprostit své povinnosti
odstranit reklamovanou vadu prodané věci, ohledně níž kupující
účinně uplatnil právo obsažené v ustanovení § 250, věta první,
o. z., poukazem na její subjektivní neodstranitelnost.
Podobným způsobem je třeba postupovat i tehdy, nebyla-li
reklamovaná vada prodané věci odstraněna ve lhůtě stanovené pro
záruční opravy v podmínkách smluvní záruky.
A.4.g.) Některé otázky týkající se snížení ceny věci prodávané
v obchodě a slevy z ceny podle ustanovení § 251 odst. 2
a § 252 o. z.:
Kromě snížení ceny z důvodu vad ve smyslu ustanovení § 246
o. z. obchodní organizace někdy snižují ceny prodávaných věcí i
bez souvislosti s konkrétními vadami jednotlivých věcí. Jde
zejména o tzv. výprodejové nebo posezónní snížení cen. Protože
podle ustanovení § 247 odst. 1, poslední věta, o. z. platí, že u
věcí prodávaných za nižší cenu neodpovídá obchodní organizace za
vadu, pro kterou byla cena snížena, vzniká otázka, zda podobným
způsobem není ze zákona omezen i rozsah odpovědnosti obchodní
organizace za vady věcí prodaných s výprodejovýn nebo posezónním
snížením ceny. Výprodejové, posezónní nebo jiné obdobné snížení
ceny však není poskytováno v souvislosti s žádnou vadou prodané
věci. Lze proto dovodit, že na prodej věci s takto sníženou cenou
nedopadá ustanovení § 247 odst. 1, poslední věta, o. z., takže
obchodní organizace u věcí prodaných s výprodejovou nebo posezónní
slevou odpovídá za vady (§ 247 a násl. o. z.) v plném rozsahu.
Při zkoumání výše slevy z ceny je třeba vycházet z odborného
(tj. zpravidla znaleckého) posouzení reklamované vady a všech
okolností jejího výskytu. Obchodní organizace se v občanském
soudním řízení někdy domáhají stanovení slevy z ceny ve výši
odpovídající hodnotě vadné součástky, popřípadě nákladům na její
odstranění, jde-li o odstranitelnou vadu (srov. případy ve smyslu
ustanovení § 252 o. z.). Takový zužující výklad ustanovení § 251
odst. 2 o. z. (popřípadě § 252 o. z.) není však na místě. Výše
slevy by neměla vyjadřovat jen samotné snížení směnné hodnoty
prodané věci.
A.4.h.) Některé otázky související s uplatněním práva na výměnu
věci podle ustanovení § 251 odst. 1 o. z.:
Při uplatnění tohoto práva ani při jeho realizaci proto
nedochází k zániku smlouvy o prodeji v obchodě. Z toho vyplývá, že
kupující má právo na výměnu vadné věci (§ 251 odst. 1 o. z.) pouze
za takovou věc, která bude značkou, typem, provedením apod. shodná
s původně odevzdanou věcí.
Vzhledem k tomu, že k výměně vadné věci dochází v rámci
existující smlouvy o prodeji v obchodě, nemá obchodní organizace
ani kupující při změně ceny této věci v době od jejího prodeje do
výměny právo na zaplacení rozdílu v ceně. Provedení výměny má
také vliv na běh záruční doby, neboť vzhledem k ustanovení § 255
odst. 2 o. z. začne od převzetí nové věci běžet záruční doba
znovu. Totéž platí při výměně vadné součástky prodané věci (§ 250,
věta třetí, o. z.) ohledně záruční doby vyměněné součástky (viz
§ 255 odst. 2, věta druhá, o. z.).
Důvodem pro uplatnění práva na výměnu věci podle ustanovení
§ 251 odst. 1 o. z. je neodstranitelná vada, větší počet vad nebo
opětný výskyt vady po opravě, avšak jen za předpokladu, že brání
řádnému užívání prodané věci.
Soudy jsou při svém rozhodování často postaveny před otázku,
zda určitý počet reklamovaných vad vyskytujících se na prodané
věci v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady lze považovat
za větší počet vad.
Lze na základě jazykového (gramatického) výkladu ustanovení
§ 251 odst. 1 o. z., jakož i vzhledem k předpokladům řádného
prodeje vyplývajícím z ustanovení § 244 o. z., dovodit, že za
větší počet vad věci prodané v obchodě lze zpravidla považovat
alespoň tři vady věci. Uvedený právní názor zaujal Nejvyšší soud
např. ve svých rozhodnutích sp. zn. 3 Cz 67/81 a 1 Cz 54/82.
Pokud jde o výklad pojmu opětný výskyt vady po opravě, shora
citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR dále dovodila, že za
opětný výskyt vady lze zpravidla považovat výskyt téže vady po
jejích alespoň dvou předchozích opravách.
Jde-li o větší počet vad, pak řádnému užívání věci musí
bránit každá z těchto vad, neboť jinak by postačovalo, aby řádnému
užívání věci bránila pouze jediná (navíc odstranitelná) vada a
celý soubor většího počtu vad by splňoval předpoklady požadované
ustanovením § 251 odst. 1 o. z., byť by ostatní vady byly
prakticky pominutelné.
Posuzují-li soudy vady motorových vozidel prodaných v
obchodě, přihlížejí často k tomu, zda reklamovaná vada vozidla
znamená porušení některého ustanovení vyhlášky č. 90/1975 Sb.
Tento postup je v souladu se závěrem vyjádřeným v rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cz 62/78, podle něhož takové vady
motorových vozidel představující porušení vyhlášky o podmínkách
provozu na pozemních komunikacích (jako jsou vady brzd, unikání
oleje, kmitání kol apod.) je třeba vždy považovat za vady bránící
jejich řádnému užívání.
A.4.i.) Některé otázky související se zrušením smlouvy o prodeji
v obchodě (§ 251 odst. 1 o. z.):
Ke zrušení smlouvy z důvodu odpovědnosti za vady věci prodané
v obchodě dochází okamžikem, kdy obchodní organizaci došel projev
vůle kupujícího, že smlouvu ruší. Z toho vyplývá, že ke zrušení
smlouvy o prodeji v obchodě (§ 251 odst. 1 o. z.) není zapotřebí
žádné zvláštní součinnosti obchodní organizace ani že tuto smlouvu
neruší soud výrokem svého rozhodnutí. Soud by mohl za splnění
podmínek uvedených v ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. pouze
určit , zda konkrétním právním úkonem kupujícího došlo či
nedošlo ke zrušení smlouvy.
Účinné uplatnění práva na zrušení smlouvy o prodeji v obchodě
má za následek zánik právního vztahu mezi obchodní organizací a
kupujícím z uzavřené smlouvy o prodeji v obchodě. Spolu se zánikem
tohoto právního vztahu zaniká i vlastnické právo kupujícího k věci
nabyté na základě zrušené smlouvy a odpovědnost obchodní
organizace za vady prodané věci. Vzhledem k ustanovení § 48
odst. 2 o. z. nastávají tyto účinky ex tunc (od počátku). Obchodní
organizace také po zrušení smlouvy neodpovídá za výskyt nových vad
na dosud nevrácené věci.
Od svého zrušovacího projevu vůle může kupující jednostranně
odstoupit jen do té doby, než jeho projev dojde obchodní
organizaci. Jednou zrušená smlouva o prodeji v obchodě nemůže
znovu nabýt účinnosti. Proto není možná ani dohoda obchodní
organizace a kupujícího o odstoupení od došlého zrušovacího
projevu vůle (§ 496 a § 48 odst. 1 o. z.), písemná dohoda o vzdání
se uplatněného práva na zrušení smlouvy (§ 91 odst. 1 o. z.) nebo
dohoda o poskytnutí jiného plnění (§ 90 o. z.).
Vyloučeno samozřejmě není ani uzavření nové smlouvy o prodeji
téže věci v obchodě. Tato nová smlouva o prodeji v obchodě by však
byla podstatně odlišná od původně uzavřené smlouvy, neboť jejím
předmětem by byl prodej již použité věci.
Domáhá-li se některý z účastníků smlouvy o prodeji v obchodě
vzájemného vrácení plnění po zrušení této smlouvy, musí se soud v
prvé řadě zabývat tím, zda tvrzeným zrušovacím právním úkonem
skutečně došlo k účinnému zrušení smlouvy.
Jestliže smlouva o prodeji v obchodě byla účinně zrušena a
dochází ke vzájemnému vrácení plnění (§ 457 odst. 1 o. z.), má
kupující právo na vrácení ceny prodané věci v zaplacené výši bez
ohledu na to, zda v mezidobí došlo ke zvýšení nebo snížení ceny
týchž věcí prodávaných v obchodě.
Při realizaci práva na zrušení smlouvy vznikají problémy
související s tím, že prodaná věc je kupujícím vrácena obchodní
organizací v opotřebeném stavu. Zmíněnou problematikou se zabývalo
již stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu
uveřejněné pod č. 17/1976 Sbírky, které pod bodem IV. dovodilo, že
vrací-li kupující po účinném uplatnění práva na zrušení smlouvy
nebo práva na výměnu věci obchodní organizaci věc již používanou,
nemá obchodní organizace právo na náhradu za znehodnocení této
věci vzniklé jejím užíváním a opotřebením od okamžiku zrušení
smlouvy nebo výměny věci. Citovaný právní názor vychází z toho, že
kupující užíval věc až do zrušení smlouvy (výměny věci) v dobré
víře jako vlastník, takže vůči němu nelze požadovat vydání užitků
za tuto dobu (§ 458 odst. 2 o. z.), jejichž výše bývá posuzována
podle míry vzniklého opotřebení věci.
Poměrně často se stává, že mezi zrušením smlouvy o prodeji
určité věci v obchodě a jejím vrácení obchodní organizaci uplyne
dosti dlouhá doba, po kterou kupující mnohdy věc nadále užívá.
Protože zrušením smlouvy o prodeji v obchodě přestal být kupující
v dobré víře ohledně svého vlastnického vztahu k této věci a
oprávněnosti jejího dalšího užívání, přichází vzhledem k
ustanovení § 458 odst. 2 o. z. v úvahu požadavek obchodní
organizace na vydání takto vzniklých užitků.
A.4.j.) Rozhodování o náhradě nutných nákladů (§ 236 odst. 2
o. z.)
Stejně jako práva z odpovědnosti za vady (§ 247 a násl.
o. z.) i právo na náhradu nutných nákladů musí kupující uplatnit u
obchodní organizace v zákonem předepsané prekluzívní lhůtě. Tato
lhůta vyplývá z ustanovení § 236 odst. 2, poslední věta, o. z.
Žalobou u soudu se tedy kupující může úspěšně domáhat náhrady jen
takových nutných nákladů, na něž předtím uplatnil právo u obchodní
organizace. Protože obchodní organizace zůstává nositelem
odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě i tehdy, jsou-li vady
odstraňovány organizací určenou k provádění záručních oprav
(§ 253, věta druhá, o. z.), platí, že i nutné náklady vzniklé při
takovémto uplatnění a realizaci práva na odstranění vady je třeba
uplatnit u obchodní organizace.
Dalším předpokladem úspěšného uplatnění práva na náhradu
nutných nákladů (§ 236 odst. 2 o. z.) je to, že tyto náklady
kupujícímu vznikly v souvislosti s platným, včasným, důvodným a na
správném místě učiněným uplatněním práva z odpovědnosti za vady,
popřípadě v souvislosti s realizací takto uplatněného práva z
odpovědnosti za vady. Přitom však není zapotřebí, aby obchodní
organizace (organizace určená k provádění záručních oprav) vznik
nutných nákladů zavinila.
Za nutné náklady ve smyslu ustanovení § 236 odst. 2 o. z. lze
považovat např. náklady vynaložené na přepravu vadné věci do
záruční opravny, jízdné kupujícího při cestě do záruční opravny za
účelem vyzvednutí opravené věci, poštovné při písemném uplatňování
práv z odpovědnosti za vady apod.
A.6. Některá procesní pochybení vznikající při projednávání
sporů mezi obchodními organizacemi a kupujícími
U některých soudů i nadále přetrvává přehlížení nedostatků
žalobního návrhu, zejména pokud jde o jeho určitost.
Často se chybuje při uplatňování práva na vzájemné vrácení
plnění po zrušení smlouvy. V tomto směru jde zejména o dosud se
objevující nesprávný požadavek zrušení smlouvy soudem, požadavek
nadbytečného určení, že smlouva byla zrušena účinně v případech, v
nichž se zároveň žaluje o vzájemné vrácení plnění, nebo požadavek
vrácení poskytnutého plnění bez vyjádření vzájemnosti.
B.b.) Problematika platnosti obstaravatelského prodeje
Nejčastějším důvodem neplatnosti smlouvy o prodeji věci
uzavírané obstaravatelskou organizací na základě smlouvy o
obstarání prodeje věci (§ 289 a násl. o. z.) bývá předražení
prodávané věci.
Další důvod neplatnosti obstaravatelského prodeje by mohl být
spatřován v tom, že prodej určité věci byl proveden na základě
smlouvy o jeho obstarání (§ 289 a násl. o. z.) uzavřené s někým,
kdo nebyl oprávněn věcí takto disponovat. Tak by tomu bylo např.
v případě obstaravatelského prodeje věci větší hodnoty
z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, k němuž druhý manžel
nedal souhlas (§ 145 odst. 1 o. z.).
Práva na vzájemné vrácení plnění z neplatného
obstaravatelského prodeje (§ 457 odst. 1 o. z.) se musí kupující
domáhat nikoli vůči obstaravatelské organizaci, nýbrž vůči
prodávajícímu (srov. stanovisko uveřejněné pod č. 19/1974 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rovněž pokud by šlo o právo na vzájemné vrácení plnění po
odstoupení od smlouvy o prodeji věci svěřené do obstaravatelského
prodeje, a to pro omyl (§ 49 o. z.), musela by žaloba (pokud by
nebylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení § 295 odst. 1
o. z. o odpovědnosti obstaravatelské organizace za vady nebo za
nedostatek vlastností prodané věci) směřovat proti tomu, kdo věc
svěřil do obstaravatelského prodeje.
B.c.) Odpovědnost za vady a za nedostatek vlastností věci
uvedených při obstaravatelském prodeji:
Organizace, která obstarala prodej věci (§ 289 a násl.
o. z.), odpovídá kupujícímu za její vady a za to, že prodaná věc
má vlastnosti uvedené organizací při jejím prodeji (§ 295 odst. 1
o. z.. Tuto odpovědnost organizace nelze vyloučit ani omezit
(§ 233 odst. 3 o. z.). Z toho vyplývá, že subjektem odpovědnosti
za vady nebo nedostatek vlastností věci, jež byla předmětem
obstaravatelského prodeje, nebude nikdy ten, za něhož organizace
prodej obstarala.
Pouze z ustanovení § 295 odst. 2 o. z. vyplývá, že rozsah i
obsah této zákonné odpovědnosti je třeba posuzovat obdobně jako u
odpovědnosti za vady při prodeji použitých věcí podle ustanovení
části čtvrté, hlavy druhé občanského zákoníku.
Protože z ustanovení § 247 odst. 1, věta druhá, o. z. lze
vzhledem k ustanovením § 244 a § 246 o. z. dovodit, že obchodní
organizace při prodeji použité věci v obchodě neodpovídá jen za
takové opotřebení věci, které je vyjádřeno v její ceně, nebude
obdobně ani při obstaravatelském prodeji organizace odpovídat
kupujícímu za opotřebení, k němuž došlo při používání této věci
před jejím obstaravatelským prodejem, jen za předpokladu, že
zmíněné opotřebení je vyjádřeno v ceně. Vzhledem k ustanovením
§ 295 odst. 2, § 246 a § 247 odst. 1, věta třetí, o. z. lze dále
dospět k závěru, že obstaravatelská organizace nebude kupujícímu
odpovídat ani za vady prodané věci, k nimž bylo přihlédnuto při
stanovení ceny a na něž byl kupující upozorněn.
Protože ustanovení § 295 odst. 1 o. z. rozlišuje mezi
odpovědností za vady a odpovědností za nedostatek vlastností věci,
která je předmětem obstaravatelského prodeje, bude obstaravatelská
organizace odpovídat kupujícímu i za nedostatek takové vlastnosti
uvedené při prodeji věci, který nelze považovat za vadu, popřípadě
za nějž by organizace jinak neodpovídala (např. organizace při
obstaravatelském prodeji uvede, že věc je opotřebena méně, než
kolik by běžně odpovídalo době jejího užívání, a ukáže se opak).
Obdobně jako při prodeji věcí v obchodě i pro odpovědnost
obstaravatelské organizace za vady nebo nedostatek vlastností
prodané věci platí, že nestačí, aby kupující vady pouze vytkl, ale
že také musí u obstaravatelské organizace uplatnit příslušné právo
z její odpovědnosti (§ 295 o. z.), jež z těchto vad vyvozuje.
V případě, že se kupující bude uplatněného práva domáhat žalobou u
soudu, bude se soud zabývat tím, zda toto právo bylo uplatněno
platným způsobem, včas na správném místě a důvodně.
Při obstarání prodej věci (§ 289 a násl. o. z.) neplatí
vzhledem k ustanovení § 295 odst. 2 a § 247 odst. 2 o. z. žádná
zákonná záruka. Obstaravatelská organizace proto kupujícímu
odpovídá jen za ty vady nebo nedostatek vlastností, které se na
věci, jež byla předmětem obstaravatelského prodeje, vyskytovaly v
době, kdy obstaravatelská organizace a kupující uzavřeli smlouvu o
jejím prodeji.
Pro vytčení vad (nedostatku vlastností) a uplatnění
příslušného práva z odpovědnosti za vady platí vzhledem k
ustanovení § 295 odst. 2 a § 254 odst. 2 o. z. šestiměsíční
prekluzívní lhůta počítaná od uzavření smlouvy o prodeji věci.
Pro posuzování obsahu odpovědnosti obstaravatelské organizace
za vady a nedostatek vlastností prodané věci vyplývá z ustanovení
§ 295 odst. 2 a § 252 o. z. naprosto jednoznačně, že kupující
nemůže při obstarání prodeje věci uplatnit z důvodu vad
(nedostatku vlastností) této věci právo na její výměnu, a to ani
tehdy, kdyby vady (nedostatek vlastností) jinak splňovaly
požadavky vyplývající z ustanovení § 251 odst. 1 o. z.
Pokud jde o právo na zrušení smlouvy, vyskytnou-li se na
věci, jež byla prodána v rámci obstaravatelského prodeje, takové
vady (nedostatek vlastností), které svou povahou odpovídají
požadavkům obsaženým v ustanovení § 251 odst. 1 o. z., může
kupující z tohoto důvodu zrušit smlouvu (§ 295 odst. 2 a § 251
odst. 1 o. z.).
Soudy někdy chybují při posuzování důvodnosti uplatněného
práva na zrušení smlouvy (§ 295 odst. 2 a § 251 odst. 1 o. z.),
neboť se zabývají tím, zda reklamovaná vada, pro kterou bylo právo
na zrušení smlouvy uplatněno, činí prodanou věc neupotřebitelnou.
Neupotřebitelnost prodané věci mezi občany je předpokladem k
odstoupení od smlouvy při prodeji věci mezi občany ve smyslu
ustanovení § 339 a násl. o. z. (viz § 401 odst. 1 o. z.). Jde-li o
zrušení smlouvy pro vady (nedostatek vlastností) v souvislosti s
obstaráním prodeje věci (§ 289 a násl. o. z.), je třeba se vždy
zabývat tím, zda vady (nedostatek vlastností) nebrání řádnému
užívání prodané věci (viz ustanovení § 251 odst. 1 o. z.). Každý z
obou uvedených pojmů vyjadřuje poněkud odlišný stupeň projevů vady
(nedostatku vlastností) věci.
Při prodeji použitých věcí v obchodě není vyloučeno ani
uplatnění práva na odstranění vady (§ 250 o. z.). Proto je s
přihlédnutím k ustanovení § 295 odst. 2 o. z. třeba dovodit, že
obdobně může kupující postupovat i tehdy, vyskytne-li se
odstranitelná vada (nedostatek vlastností), za niž organizace
odpovídá, při obstarání prodeje věci ve smyslu ustanovení § 289 a
násl. o. z.
Re: Reklamacia neuspesna! = UZ UKONCENA !
Odpověď s citací