Okamžik uzavření smlouvy je rozhodující i pro to, zda na smlouvu může být nahlíženo jako na smlouvu uzavřenou pomocí prostředků komunikace na dálku a zda se na ni tedy vztahuje níže popisovaná právní regulace.
Příklad: Pokud dojde k objednávce zboží v internetovém obchodě, přičemž zákazník si zboží osobně vyzvedne v provozovně prodávajícího, je smlouva uzavřena distančním způsobem pouze tehdy, jestliže k jejímu uzavření došlo již doručením objednávky prodávajícímu. Pokud by ale objednávka měla jakousi nezávaznou povahu a k uzavření smlouvy by došlo v provozovně poskytovatele služby teprve převzetím zboží, šlo by o běžný prodej zboží v obchodě.

Nutno dodat, že toto právo spotřebitele odstoupit od smlouvy není možné vázat na žádné podmínky či sankce.
Následkem odstoupení od smlouvy je proto ve smyslu ustanovení § 457 občanského zákoníku povinnost obou stran vydat si navzájem bezdůvodné obohacení, kterým je vše, co podle zrušené smlouvy dostaly. Spotřebitel je proto povinen vrátit prodávajícímu přijaté plnění, je-li to možné, tedy nejčastěji převzaté zboží. Prodávající je pak povinen spotřebiteli vrátit plnou výši zaplacené kupní ceny.
Není-li spotřebitel již schopen zboží či jiné převzaté plnění vrátit (převzaté plnění již například nemá), anebo jeho hodnota byla již snížena (došlo k částečnému spotřebování či opotřebování zboží), je spotřebitel povinen chybějící hodnotu podle ustanovení § 458 odst. 1 občanského zákoníku nahradit v penězích – v praxi se tak děje formou započtení na poskytovatelem služby vracenou kupní cenu, která je tudíž spotřebiteli vyplacena ve snížené hodnotě.
Nadto mohou být spotřebiteli účtovány pouze náklady na vrácení zboží (náklady na přepravu).


A uz se nehadam jsem unavenej. Dik za diskuziu a bacha na podminky v eshopech.