Dovolím si vypůjcit slova nejmenovaných autorů:

Pokud je pri fotografovani rec o zmene perspektivy pri ruzne ohniskove vzdalenosti, tak je to vzdycky o rozdilu oproti beznemu vnimani lidskym okem. Pri fotografovani se pak samozrejme nezajimame o technickou perspektivu (viz bonmot o fyzice), ale o perspektivni ucinek (ktery je vzdy chapan z pohledu lidskeho oka). Pri foceni se pak bud snazime, aby fotografie odpovidala obvyklemu vnimani oka (napriklad portret), nebo se naopak snazime vyuzit "deformaci" zobrazeni, ke kterym dochazi pri pouziti kratkeho, nebo dlouheho ohniska.
Tak nevim, mam tady napsat i neco o vlivu ohniska na sbihavost/kaceni linii, velikost objektu a jinych blbinach, nebo to uz staci k pochopeni, ze pri fotografovani nebyva rec o technicke perspektive?

Perspektiva je důležitým pojmem nejen při fotografování krajiny, ale také při fotografování architektury. Perspektiva je vjem prostoru, kdy se objekty bližší zdají být větší a směrem do dáli se zmenšují a rovnoběžné linie v dálce splývají. Perspektiva má velký význam pro zvýšení dojmu prostorovosti.

Objektivy pro technickou fotografii

- používáme nejčastěji objektivy s N f (f=u), perspektiva lidského oka

- pokud nemáme odstup od předmětu, použijeme O s kratším f do 90º, aby nevznikla deformace předmětu

- pokud chceme záběr větší než 90º provádíme panoramatický snímek – vertikální nebo horizontální

- pokud nemáme přístup k záběru používáme O dlouhof

- krátké f – f<u, perspektiva je nadsazená

- dlouho f - f>u, perspektiva sploštělá

Ani jsem netušil, že by se našlo tolik volů, kteří vnímají perspektivu stejným způsobem jako já...

Psát neustále dokola, že fotografie není o technice (a fyzice), by asi bylo trapné, že.