Ještě jeden z hlavních plusů Minolty A1 je že má větší snímací CCD čip. Oba maji 5MP ale tím že Minolta má na to rozlisení větší plochu čipu, tak je stavu uložit víc informací na každej pixel.

Minolta A1: CCD 2/3"
Panasonic FZ20: CCD 1/2,5"

Cituji:
"Ach ty fyzikální zákony
Nicméně abychom miniaturní snímače jen nechválili, je potřeba vidět i řadu nevýhod, které mají. Tou základní je paradoxně nedostatečná aktivní plocha. Snímač, ať už je jakéhokoli typu (CCD, CMOS, Foveon) je složen z jednotlivých víceméně samostatně fungujících buněk, které plní funkci malých expozimetrů. To znamená, že převádějí dopadající světlo na elektrický náboj, který je následně digitalizován a zaznamenáván. Čím menší je plocha snímače, tím menší je plocha fotodiody (při zachování rozlišení) a tudíž tím méně světla na ni dopadá a tím menší elektrický náboj vzniká. Stejně tak, když výrobce zachová rozměr snímače a zvýší rozlišení, dojde k zmenšení aktivní plochy jedné buňky.

Čím menší je plocha buňky snímače, tím menší je "zisk" z dopadajícího světla a tím více je nutné zesilovat získaný signál. To se v praxi projevuje hned ve dvou oblastech. Tou první je fakt, že fotoaparáty s malým snímačem nemohou nabízet vysokou citlivost, protože ji prostě nedokáží dosáhnout. Proto nejběžnější rozsah citlivostí malých snímačů je 100 - 400ISO (velké snímače nabízejí někdy až 6400ISO). Druhou slabinou malých snímačů je vyšší hladina šumu ve fotografiích i při relativně nízkých citlivostech."
Zdroj: http://www.grafika.cz/art/df/small_snimace.html