Jen doplním ... levné nabíječky nabíjejí konstatním proudem o velikosti rovnající se cca 1/10C své maximální výrobní kapacity (nabíječka deklarovaná do max 1800mAh většinou nabijí proudem kolem 150mA). Tyto nabíječky jsou většinou jednoduché stabilizátory v zapojení alá konstatní zdroj proudu, při použití stabilizátoru L200 (nejkomerčněji používaný) , kde stačí změnit refernční dělič(změna dvou odporů) pro vyšší proud.

Dále jsou nabíječky "inteligentní" pracující na dvou principech (bavím se také NiMH) a to: du/dt ... pracuje na sledování napětí a tak vyhodnocuje bod na nabíjecí křivce a reguluje proud(i způsob dodání - kontinuálně, pulsně, udžovací režim) ... toto ridí uC a nelze nijak zasahovat, krom přeprogramování.
Druhým typem, jsou dvoufázové nabíječky(starší použití, dnes se již nepoužívají samostatně (dřive používané v PDA)) ... využívají jedné vlastnosti NiMH a to že na určité kapacitě se vlivem chemických reakcí zvýší vnitřní pohyb nábojů a vzroste teplota baterek... Toho jevu využivá a je proto řízena teplotou: do tohoto bodu zvratu nabíječka nabijí baterky pod vysokým proudem(třebas 500mA kontinuálně) .. v bodě zvratu se přejde do pulsního nízko proudového nabíjení až do plného nabití (Trickle).. Baterky to šetří rozhodně víc než kontinuální nabíjení, ale ne tak moc jako du/dt nabijení ... nejlepsší je samozřejmě kombinace obou dvou posleních Inteligentních metod viz nabíječky Ansmann