Základní princip LCD monitorů
TFT LCD obrazovky se naprosto liší od CRT, a to v tom že k obraz je tvořen tekutými krystaly, které se změnou elektrického proudu natáčejí. Jako zdroj světla je v tomto případě použito několik bílých katod ( to je i jedna z nevýhod -> některé kusy mají nerovnoměrné podsvícení ).
Každý obrazový bod je ohraničen dvěma polarizačními filtry, barevným filtrem (pro červenou, zelenou či modrou) a dvěma vyrovnávacími vrstvami. Tranzistor náležící k obrazovému bodu kontroluje napětí, které prochází vyrovnávacími vrstvami a elektrické pole pak způsobí změnu struktury tekutého krystalu a ovlivní natočení jeho částic.


Zde je tekutý krystal v základním stavu ( bez procházejícího napětí ) a světlo proto může projít druhým polarizačním filtrem. Dostáváme plný jas.


Tady prochází obvodem maximální možné napětí a světlo je pohlcováno koncovým fitrem a výsledkem by měla být černá barva.



LCD displaye mají pevně stanovené nativní rozlišení ( dané počtem pixelů ), a proto musí jakékoliv odlišné přepočítávat - interpolovat... důsledkem toho je rozmazaný obraz, proto se pro dlouhodobější užívání nedoporučuje.
Další rozdíl je, že LCD panely zobrazují digitálně. Problém proto nastane, při připojení přes klasický D-SUB konektor. Signál musí být nejdřív převeden na grafické kartě přes RAMDAC do analogové podoby a v monitoru zpět na digitální, výsledný obraz je méně ostrý. Toto odpadá při použití DVI kabelu. Ten totiž přenáší signál z grafické karty už v digitální podobě a proto je obraz ostřejší a navíc se automaticky roztáhne do krajů a zarovná.
Viditelná úhlopříčka odpovídá udávané.

Odezva LCD panelů
Zatímco CRT monitory mají odezvu v řádu mikrosekund, LCD mají dnes kolem 30-12ms ( podle technologie ). Odezva se skládá ze 2 dílčích časů, rise a fall ( rozsvícení a zhasnutí ), fall je zpravidla delší. Výhodou ale je, že stačí nižší obnovovací frekvence ( 60 - 75Hz ) a obraz nijak nekmitá.