Totiž, ty nízký frekvence se vytvářejí ve větších uzavřených objemech, proto zpětné vyzařování měniče se využívá pro vytváření SUB frekvencí a bassreflex se naladí na frekvenci, kterou měnič při přímém vyzařévání, vyzáří bez problému(nethahá se proti objemu zvuku, a v zadní komoře která je velká tak se naakumuluje dostatečný akustický tlak nízkých frekvencí), zkrátka dopředu kmitá do extrému, zpátky ne. Velikost Komor určuje tvar charakteristiky, ty zlomy kdy to klesá, to jsou kritické body objemu komor, jestliže ho zvětšíš, tak u uzavřené poleze charakteristika nahoru, u bassreflexu se to nedá přesně určit, tam zaléží na mnoha okolnostech(obecně u bassreflexové ozvučnice když zmenšíš objem, tak charakteristika leze nahoru . Při zvětšování chvíly leze dolu a pak vyskočí).

To co jsem teď napsal je obecná teorie ozvučnice Bandpass 1. class(řádu), dá se to obecně aplikovat i pro vyšší řády(víc měničů, víc komor).

Ale kam je natočenej měnič je vlastně šuma fuk, ten měnič z obou stran musí vyzařovat lineárně se stejnou amlytudou(stejnej rozsah dopředu i dozadu), takže je jedno na jakou stranu ho omezíš objemem. To je čistě moje kocepce, protože dělám ozvučnice s bassreflexem nahoru a reproduktor vlastně vysí, čímž odlhečuju šroubům(popřípadě vrutům, ale že...), který držej měnič, prostěě tam sedí vlastní vahou.

Ten Soft Objevil Halen, po tom co jsem si zvyknul na Probox4(ve švédštině), tak mě předhodil tohle a to je anprosto dokonalý, je to BassBox.

A s zkouškama chápu.