Slot 1 vzniknul, protože Intel chtěl dát L2 cache blíž procesoru a přímo jí spojit s jádrem. U původního Pentia byla na základní desce a tudíž procesor k ní přistupoval přes FSB - její frekvence ale byla 66 MHz (a to i u Pentia II), čili tato cache nebyla právě nejrychlejší. Klasické Pentium mělo u sebe jen L1 cache a při přístupu do L2 muselo přistupovat přes 64bit sběrnici ke cache běžící na 3-1-1-1 (+latence FSBčka), ale pouze 66 MHz. U Pentia II se zvýšení taktu na polovinu frekvence čipu (tj. u 300 MHz verze cache na 150 MHz) výrazně zvýšila burst propustnost a taky se snížila latence o FSB.

Přechodem na 0.18um bylo možné integrovat cache přímo do procesoru, čímž se ještě výrazně zvýšila její frekvence a ještě dále klesla latence. Proto slot zaniknul (destička byla výrobně moc drahá).