Pro někoho je perspektiva otázka fyziky, pro mne, ale i pro mnoho dalších , to je jeden ze základních tvůrčích a várazových prostředků.

Pokud někdo tvrdí, že předmět vyfotografovaný různě dlouhými skly při zachování měřítka bude vypadat stejně, je nesmysl, pozná to i laik, akorát nebude vědět, proč to tak je...

Někdo používá v ateliéru širokáč, protože ho má malý, a venku používá teleobjektiv, protože se bojí přijít k lidem blíže (u sportu to ale opravdu jinak nejde). Výsledkem je, že portrétovaná osoba má deformovaný obličej, v druhém připadě je osoba naprosto izolovaná od prostředí...
Pravda, někdy to může být záměr.

Já většinou postupuju naopak; zvolím vhodné ohnisko podle toho, jak chci aby to vypadalo, a potom přizpůsobím odstup, abych tam dostal to co chci. Při portrétování používám středně dlouhé skla, při fotografování předmětů z lechkého nadhledu volím hodně dlouhé sklo (kvůli minimalizaci kácení svislic - na Sinara nemám). Při reportážní či dokumentární fotografii používám převážně širokáč a záklaďák, je skvělé být uprostřed dění, i když je to někdy o hubu (a ne jen o ni)....

Až budu mít více času, dá sem nějáké ukázky předmětů fotografovaných různými ohnisky, ať se ujasní, kolik géniů co to poznají se najde...