
Původně odeslal
www.hifimarket.cz
Snímat fotky je snadné. U high-endových kamer, stejně jako u barevných televizních kamer, je světlo viděné skrze čočku rozkládáno na červené, zelené a modré komponenty pomocí optických prvků. Všechny tyto části pak jdou k vlastnímu CCD a vytváří se z nich RGB signál. Levnější modely používají pouze jedno CCD, ovšem výsledný RGB signál je podobný. Data vznikají frekvencí 248 Mbit/s.
RGB signál pokračuje ke konvertoru, kde se mění na YUV signál. U každého pixelu Y znamená luminaci, zatímco U a V chrominanci (stejný proces jako u běžné televize, kde je chrominance kódována jak dva separátní diferenční signály U je červená/žlutá, V modrá/žlutá). Jako u analogové televize, i zde systém využívá skutečnost, že lidské oko reaguje více na světlo než na barvu, a proto Y signál načítá čtyřikrát, zatímco signály U a V pouze dvakrát. To je známo pod označením YUV 4:2:2 a celý proces redukuje velikost dat zhruba na třetinu, aniž by to šlo na výsledku rozpoznat. Data pak proudí rychlostí pouze 165 Mbit/s.
Další konvertor (YUV 4:2:2 až YUV 4:2:0/YUV:1:1) půlí informaci o barvě a každému pixelu ponechává jeho vlastní luminační hodnotu (Y), ale všechny čtyři sousední pixely s ním sdílejí stejné barevné hodnoty (U a V). Data pak proudí rychlostí pouze 124 Mbit/s.
Posledním krokem je normální datová komprese, kdy komprimační algoritmus DV sníží oněch 124 Mbit/s na 25 Mbit/s (komprimační poměr zhruba 5:1) a po přidání časového kódu a korekčních dat zapisuje systém rychlostí 41 Mbit/s.
DV zapisuje data za pomoci stejné snímací metody používané v normálních rekordérech. Systém PAL zaznamenává 12 proužků na každý frame, přičemž na každém z nich jsou informace o stopě, audio, video plus doplňkový kód (většinou časová informace).
Stejně jako u CD, ani zde nejsou data pro každý frame zaznamenávána nudně lineárně (například shora dolů, zleva doprava), nýbrž jsou rozprostřená (pochopitelně předpověditelným způsobem), aby byla co největší šance, že bude možné informaci rekonstruovat, i když dojde k vynechání pásku nebo jiné podobné katastrofě protože data budou rozprostřená, škoda vzniklá na jednotlivé části framu bude zanedbatelná a pravděpodobně i nahraditelná, zatímco kdyby bylo vše zapsáno v řadě, ztracená data by pocházela z jedné oblasti a nebylo by možné ani přibližně určit, co by mělo být na jejich místě.
Kazety MiniDV mají rozměry 56x46x12 mm, páska je široká 6.35 mm a dokáže uchovat 60 minut záznamu (v případě formátu Sony DVCAM méně, ale o tom později). Jejich normálně velcí příbuzní (125x78x15mm) zvládnou až 240 minut záznamu. Do formátových specifikací rovněž patří paměť MIC v kazetě. To je neodstranitelný čip, který může přístroj použít k záznamu a čtení informací o délce a úrovni kazety i o datu a čase nahrávání.