Ok, předávám, co si za ten rok ještě pamatuju.

No ten borec byl ředitel nějakýho Pražskýho gymnázia, dobrej chlapík (akorát se potil jak vůl ). Nejdřív prý byly jenom vodiče, který vykazovaly supravodivost jenom při ochlazení pomocí kapalného hélia. Říkal, že byla obrovská revoluce, když vynelezli vodič, který stačilo chladit kapalným dusíkem. Přirovnával kapalé hélium a dusík k pití: litr kapalného hélia stojí prý tolik co drahý francouzský koňak, litr kapalného dusíku tolik co litr mléka.

No potom předváděl pokus s YBa2Cu3F2Oy (douchám, že je ten vzorec správně ) - látka, která vykazuje supravodivost už při cca 150 K. Ukazoval to na lavici, kde seděla jedna holka, která z toho dusíku byla dost vytřeštěná a dokonce ji pár kapek potřísnilo sukni . No jak už jsem řekl, dusík mu donesl školník v plastové termosce s víkem. Když to otevřete, pochopitelně se z té bandasky začne zvedat taková "bílá mlha".

K potřísnění: samozřejmě tím vznikají omrzliny (kupodivu ), ale když ruku do toho dusíku nenamočite a jenom se tím pokapete, tak to není nic hroznýho. Na kůži máte maz, a ten dusík po něm jakoby "klouže", takže když si tu ruku osušíte, nemůže se vám podle mě nic stát. Pokud byste si to tam nechali, odumřelo by vám pár nervů, což už je horší, ale taky nic hroznýho. Ještě srovnával dusík s tím, jak byl na Horské kvildě v době kdy zrovna padnul rekord v nejnižší teplotě (tuším -39 °C) a neměl rukavice, tohle prý bylo mnohem horší než pár kapek dusíku.

Škoda, že nás tenhle rok neučí chemii naše bývalá profesorka. Ta by mi na beton řekla, jak se dá dusík sehnat, teď nás učí fuchtle, co s praxí mnoho společného namá .