Původně jsem tohle téma zakládat nechtěl, ale nakonec jsem se odhodlal. Když jse si ji na jaře koupil, myslela si většina lidí, že jsem se zbláznil, ale $599 (při tehdejším kurzu necelých 16,5) byla docela příjemná cena, za kterou bych ji tehdy v ČR bezproblému prodal dál.
Nakonec jsem si ji nechal a nelituju toho. Vzhledem k tomu, že v USA cena klesla o dalších $50 (tzn. cca 9000Kč) a je možné ji sehnat ještě v jiných výhodných setech, jsem si řekl, že se alespoň o pár zkušeností podělím, kdyby se nějaký zájemce přecijen vyskytl.
Mimo pozitivních stránek jsem se setkal i s několika problémy a záhadným chováním, na které jsem dlouho hledal odpovědi (recenze to pro jistotu nezmiňují vůbec) a protože jsem většinu buďto vyřešil, nebo našel alespoň zdůvodnění, proč daný problém nastává, dokopal jsem se k tomu, to všechno sepsat.
tyrkysové nebe
Tyrkysový nádech modré oblohy zmiňuje mnoho recenzí a starších diskusí, ale jde o z valné čási vyřešenou záležitost (na úrovni FW a RAW konvertoru). Stále však má SD14 odstín světle modré nepatrně tyrkysovější, než by odpovídalo tabulkám. SD9 měla nebe fialové, SD10 občas taky chladnější oblohu vytvořila (i když některými uživateli je považována za barevně nejkorektnější DSLR Sigma). SD14 se odchyluje na opačnou stranu (i když jen mírně) a jedině DP1 je barevně prakticky přesná.
zelené nádechy
U SD14 si dost uživatelů stěžovalo na zelený nádech snímků, jiní ho prakticky nepozorovali. Za celou situaci zřejmě může zelenavý povrchový nádech Foveonu (resp. verze, kterou používají SD14 a DP1). Nádech se totiž objevuje spíš na snímcích, které byly pořízené velmi světlými odcloněnými objektivy. Osobně bych řekl, že čím mají slabší antireflex, tím je problém výraznější. Zdá se, že se část světla (zeleného) odráží od senzoru a vrací se do objektivu, kde je odražena zpět na senzor. Pokud je skleněná plocha, od které se odlesk odráží, dostatečně velká (nezacloněný světlý objektiv), problém se projeví. Samozřejmě také záleží na konstrukci objektivu a kvalitě antireflexních vrstev.
V extrémním případě se může stát, že je-li focen bílý objekt oproti tmavému pozadí f/1.2 nebo f/1.4 objektivem, který je na zmíněný problém háklivý, tak glows vytvořené kolem objektu (což jsou vlastně výsledky reflexí) budou mít zelený nádech.
IR/UV/dust-filter
Dosud jsem nepochopil, z jakého důvodu všichni výrobci řeší takovými složitými, drahými a neefektivními metodami čištění senzoru, když tahle věc to dokáže vyřešit 100x líp. Doporučuju ale za žádných okolností neotvírat, kvůli nepatrnému smítku na matnici jsem si "pomohl" tak, že jse následné čištění radši přenechal na AWH (s jehož výsledkem moc spokojený nejsem), ale jinak můžu potvrdit, že až do otevření dust filtru nebylo na senzoru jediné smítko.
přepaly v červené
Ve dvou typických situacích dochází k přepalům v červeném kanále - červená auta s lesklým lakem na slunci a červené květy na slunci. Řešením je mírná podexpozice v těchto situacích. Příčina problému je komplikovanější.
Foveon nemá všechny vrstvy barvočidného substrátu stejně silné - nejsilnější je nejhlouběji uložená vrstva - červená. Problémem, který foveon (jako výrobce čipu) nedokázal ideálně vyřešit, jsou horší parametry této poslední vrstvy. Úroveň signálu je poměrně nízká, takže potřebuje zesílení (což by nebyl problém) a navíc citlivost není lineární, takže je potřeba hodnoty kompenzovat (to by taky nebyl problém). Jenže kombinace těchto dvou vlastností způsobuje, že je pro konvertor (ať již na PC, nebo in-camera) nemožné, zjistit, jaká by přesně úroveň červného signálu měla být, protože je-li na nějaké úrovni, nelze již zjistit, zda se na tuto úroveň dostal nižší citlivostí, nebo nelinearitou citlivosti. Výsledkem je, že červená barva je náchylnější na přepaly, než ostatní.
In-camera processing a SPP (Sigma RAW convertor) dávají odlišné výsledky. příčinou zřejmě bude, že SPP je dodáván Foveonem, kdežto zracování in-camera je dílem Sigmy. SPP dokáže přepaly v červené lépe vyřešit, ale na úkor barevné věrnosti - červená ztrácí "jasnou červenost" a působí sametově. Přechody červené do jiných barev jsou ale v pořádku. In-camera processing zachová původní červenost, ale je náchylnější na přepaly a předchody do jiných barev jsou silně zašuměné (zřejmě vlivem nedostatečné výpočetní kapacity pro kvalitnější de-noise filtering).
foveon
Výhoda plnobarevného senzoru se tu probírala několikrát - absence low-pass filterace a debayeringu zachovává ostrost objektivu ve všech ohledech. Jak ostrý je objektiv, tak ostrý bude snímek. Takže se slušným sklem a krátkým časem (nebo pevnýma rukama) nejsou problém absolutně ostré snímky bez zmenšení - v plném rozlišení. Některé objektivy v kombinaci s foveonem vytvářejí cosi, čemu uživatelé říkají 3D efekt - výraznou hloubku a prostorovost fotky, která je údajně (nemám ozkoušeno) mnohem výraznější na výtisku většího formátu, než na monitoru.
Další výhodou je nulové barevné moire, naproti tomu moire v jasové složce může být výraznější (<=nižší rozlišení foveonu a hlavně absence low-pass filtru). Většina recenzí bohužel testy na rozlišení a moire provádí do JPEGu, který dává horší výsledky, než RAW. Protože Sigma do RAWu ukládají i zpracovaný JPEG, lze to porovnat v rámci jednoho snímku:
http://www.abload.de/thumb/foveon_jpeg_raw646.png
výdrž baterií
Poměrně nízká, zvlášť ze začátku - po několika nabitích se lépe naformátují a kapacita citelně vzroste, ale ani tak to není zázrak - zvlášť oproti poslední generaci DSLR. Srovnával bych spíš s výdrží EVF FZ30. Používám grip se dvěma bateriemi. Baterky naštěstí není problém sehnat, jsou stejné, jako do starších Minolt, takže je na výběr od levných čínských až po ansmann.
výběr skel
V podstatě tři možnosti - Sigma originál, konvertovaná (pár kutilů si přebastlilo Canony - elektrické zapojení je prý stejné; případně nějaký německý shop přebastluje lepší MF skla s Pentax mountem), nebo M42 přes redukci.
Sigma skla jsou risk, některé kusy jsou hodně špatné (nic nového), ale větší problém je výběr. SD14 není stabilizovaná a stabilizaci zatím Sigma nabízí jen u teleobjektivů a levnějších delších zoomů. Výběr dále zužuje fakt, že většina starších skel Sigmy stojí za starou belu. Slušná je makro řada (oblíbené 105, 150, 180, špatná není ani padesátka - neaberuje, ale není tak ostrá, jako jiné padesátky (dál nabízí clonu až f/45 a není drahá), jen na sedmdesátku jsem moc chvály nečetl), ze širokých pak 10-20 (ačkoli je to zoom, je lepší, než široké primes!), z levných řešení pak 17-70, která na nejširším ohnisku trochu aberuje, ale dál už je velice slušná, nebo 18-50 (s tou ale zkušenost nemám a fotek z ní jsem viděl velmi málo)
Fajn alternativa jsou M42 (vlastní thread), zvlášť v padesátkách je výběr a kvalita zároveň (200-2000Kč). 28mm a 35mm lze sehnat také ještě za slušnou cenu (700-1500Kč), ale už jen ty nejlepší jsou srovnatelné s "obyčejnou" sigmáckou 17-70. Pokud tedy nepotřebujete světelnost (tu 17-70 nenabízí, na 35mm začíná na f/4). 24mm skla (a širší) už jsou v M42 závitu velmi drahá (2000-5000Kč) a pokud mají být použita na krajinu či architekturu, kde není světlenost potřeba, nabídne Sigmácký zoom více za jen o málo vyšší cenu. Pod 20mm jsou pro M42 závit už jen rybí oka, která nejsou pro APS-C senzor příliš vhodná (fotky vypadají jako z širšího objektivu s výraznější optickou vadou - jedině snad pro specifické použití nebo záběry s horizontem v polovině + ořezání).
Krátké světlé teleobjektivy (portrétní) pro M42 závit už jsou taky drahé (kolem 4-9k), ale tam to snad má opodstatnění - dost fotografů tvrdí, že starší skla mají oproti novým příjemnější bokeh. V této relaci jsou oblíbené Helios 40-2 85/1.5, Zeiss Biotar 75/1.5 a Zeiss Pancolar 80/1.8. Helios je v současné době přeceňovaný - zmíněné Zeissy jsou ostřejší a cenově na podobné úrovni. Cenově dostupný je Jupiter 9 85/2, který je na tom ale opticky (ostrost a glows) ze jmenovaných asi nejhůř a kvalitativní variabilita mezi kusy je také výrazná. Výhodou je ale clona s 15 lamelami, malé rozměry (cca jako padesátky) a nižší cena (kolem dvou tisíc, i méně). Teleobjektivy (>100mm) pro M42 jsou velmi levné a i mezi neznámými modely jsou celkem slušné kusy (sázka do loterie).
šum
Foveon má specifické charakteristiky šumu a je VELMI závislý na světlu. S dostatečným množstvím světla dává slušné výsledky i na ISO400-800, naopak za šera je problém prakticky cokoli. SD14 prostě není foťák na koncerty, klubové akce a astro. Otázka je pouze, zda to zájemce dokáže akceptovat.
Pro většinu situací je nejlepší řešení přeexponovávat (+0,3 až +0,7 EV), pokud to čas dovolí, ale pro noční focení takhle metoda použitelná (ani příliš účinná) není, takže platí, co jsem zmínil výš.
Foveon naopak velice dobře snáší protisvětlo, má slušný dynamický rozsah a s výjimkou popsaného problému s jasně červenou barvou nebo záběrů přímo do slunce, odpovídají v rámci celého rozsahu i barvy.
SD14 je v současné době levný produkt se silně specifickým ovládáním (které jsem stále zcela nepochopil), který vyžaduje specifické zacházení. Pokud to dokážete zkousnout, dá se z něj vytahnout opravdu hodně. Pokud ale chcete produkt, se kterým není třeba u každého záběru přemýšlet o technické stránce aparátu, abyste dosáhli dobrého výsledku, pak si prostě kupte Canona :)
