Kdyz defragmentuju ve W98, zobrazuje se mi ten proces na celé plose a múzu kerásne pozorovat, jak se data sesazují dohromady, vyplnují se díry, az je nakonec jednolite zaplnená celá plocha od nuly az k celému volnému prostoru, který je pak plne k dispozici i pro velké balíky dat, aniz by je musel hned zas trhat. A kdyz si pozdeji nechám obsah sytémového oddílu opetne znázornit v DOS-ovém Scandisku, vidím, ze to az na malé vyjímky drzí dost dlouho.

Defragmentuju-li ovsem v XPckách, zobrazí se mi prúbezne jenom pruh, na kterém svislé cárky a polícka znázornují, kde jsou jaká data a volné prostory a jak se roztrhanosti sesazují k sobe. Jenze na konci sice nejsou videt zádné fragmentované soubory, ale celý rozsah je plný mezer, data jsou rozstrkaná po celém disku a bylo-li by treba ulozit neco vetsího, nenajde se ani okamzite po defragmentaci podle okolností dost velké místo, kam by se to bez nutnosti trhání celé veso. Spustím-li defragmentaci bezprostredne znova, zlepsí se to trochu, ale musel bych to takhle opakovat bezpoctukrát, nez bych dostal tak cistý stav, jako v 98ckách, jestli vúbec.

Cím to a co s tím? Snad dalsí príklad, kde pravidlo cím novejsí, tím lepsí, dosahuje objektivne záporných hodnot?