Když v roce 1932 (během jednoho roku, bez předšlých zkušeností s tak světelným objektivem a bez jakékoli výpočetní techniky) dokázal jeden člověk vyvinout objektiv, jehož výrobu Zeiss v roce 2006 (pouze s počítačovým zkorigováním optického designu) znovu začal vyrábět a prodávat, tak si nemyslím, že na tom s dnešními možnostmi bylo něco tak neskutečně nákladného, nebo složitého (už i s přihlédnutím k tomu, že pro většinu výrobců dnes není problém chrlit několik modelů zoomů s 20 optickými elementy a floating bloky za rok - tak nevěřím, že by prime se sedmi elementy ve 3 skupinách byl problém). To je pouze snaha výrobců přesvědčit zákazníka o opodstatněnosti vysoké ceny. Co ovlivňuje náklady mnohem víc, je kvalita mechanické stránky, výstupní kontrola, testy apod.
Jaký je problém s hloubkou ostrosti? Uživatelé středoformátů kritizují full-frame, že s ním není možné dosáhnout menší hloubky ostrosti, se kterou by se mohlo rozumě pracovat. Majitelé FF tvrdí totéž o crop-senzorech. Takže ona by třeba i někomu ta užší hloubka ostrosti mohla přijít vhod. Minimálně by tím systém m4/3 dokázal, že byť vychází z menšího senzoru, není hloubka ostrosti kompromisem.
//edit: pro představu:
Sonnar 50/1.5 1932
Sonnar 50/1.5 2006 ($1,199.90)
74 let těžké dřiny a vývoje![]()






Odpověď s citací
